Působivá práce Oldřicha Blažíčka přináší ukázku umělcova nezaměnitelného stylu, jehož prostřednictvím, jako asi nikdo jiný z jeho současníků, dokázal zachytit interiéry architektur, v  tomto případě katedrálu sv. Víta na Hradčanech s náhrobkem sv. Jana Nepomuckého. Právě rok 1912 byl pro tohoto tvůrce zásadní – nejenže dokončil svá studia na pražské Akademii, zařídil si vlastní ateliér a vystavoval vůbec poprvé na vánoční výstavě Jednoty umělců výtvarných, a to s nepochybným úspěchem, ale nadále také rozvíjel právě disciplínu malby chrámových interiérů. Představovaná kompozice s ústředním motivem hrobu sv. Jana Nepomuckého, skvoucího stříbrem a  leskem pod vysokým baldachýnem z rudého hedvábného damašku, zachycuje autorem již dříve vícekrát zdolávaný úkol, kde mohl plně rozvinout svou schopnost vidění celku i detailu, jejich vzájemnou harmonizaci, a uplatnit vnitřní konstruktivní logiku konkrétního prostoru. Nejedná se však o výkon čiré geometrie, naopak už je zde zastřena lineární osnova kresby, která tone v  barevné struktuře díla tak, jak je to pro Blažíčka a  jeho rukopis charakteristické. Navzdory dokonalému prostorovému ztvárnění převažuje tvůrčí empatie a obraz se zde stává jakýmsi psychologickým portrétem daného místa. Svou efektností, formátem i dokonalým provedením tak lze tuto malbu zařadit mezi vysoce přitažlivé a sběratelsky vzácné artefakty. Sběratelskou hodnotu ještě potvrzuje její zařazení do monografie a soupisu díla PhDr. N. Blažíčkové-Horové a PhDr. E. Havlové (kat. č. N23), pravděpodobně byla také zmíněna již ve starší odborné literatuře (J. Květ: Chrámový prostor v  díle O.  Blažíčka, Praha 1947, str. 12). V malbě se projevuje mírná prasklina dřevěné podložky. Prezentováno ve vkusné adjustaci. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.