Tato moderní a živá kompozice s námětem bujaré noční zábavy přímo souvisí se Špillarovým pařížským pobytem a okouzlením tamním každodenním životem v době, kdy byla Paříž vedoucí světovou kulturní metropolí. Strávil zde s drobnými přestávkami období mezi lety 1902–1908 a čerpal z nepřeberného množství zdrojů, mezi nimiž mu byl asi nejdražší Pierre Puvis de Chavannes, jehož cyklus ze života sv. Jenovéfy v pařížském Pantheonu – slovy samotného Špillara – se mu stal: „…chrámem, kam jsem se chodil modlit…“ Podobně jako kupř. Jan Preisler měl i Špillar úzký vztah ke kresbě a pastelu, což mělo jistě vliv na jeho projev v  oblasti olejomalby, vyznačující se u  něj mnohdy právě pastelovou barevností a  měkkým charakterem. I jeho Pařížská kavárna tone v  takové senzuální barevnosti evokující snový zážitek, mistrně zachycuje prchavost okamžiku, a lze ji tak bez pochyby označit za vrcholné dílo umělcova francouzského období. Špillar svou vášeň pro společenský ruch a  jeho kouzlo vyjádřil nejen v  řadě obrazů, ale zmínil ji i  ve své korespondenci. Nedlouho před vznikem Pařížské kavárny informoval z Paříže v dopise z 3. dubna 1903 svou rodinu o dostupnosti tamních divadel a prokázal jejich familiární znalost. V dopise mj. stojí: „Kdo zde má prachy a zálibu pro divadlo, tomu zde není dlouhá chvíle. Asi čtyřicet divadel vážných a snad taky tolik varieté, cirkusů a podobných má Paříž pro své zábavychtivé obyvatele. A též pro ty, kterým chybí prachy, co požitků je zde přístupno…“ Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.