Mezi malířkami, které se v  převážně mužském odvětví dokázaly v 19. století prosadit, byla jednoznačně i Bertha von Grab. Tato česko-německá krajinářka studovala nejprve soukromě u  Charlotty Piepenhagenové, následně na pražské Akademii u  Maximiliana Haushofera, později také v  Düsseldorfu v  ateliéru Carla Jungheima. Největší vliv na tematiku jejích prací měly absolvované cesty do Bavorska a Rakouska. Bravurní přednes představované práce velmi vkusně propojuje dva světy – jsou jimi monumentální krajinomalba zmíněného Maximiliana Haushofera a  intimní drobnopis Charlotty Piepenhagenové. Právě monumentalita harmonizovaná v jeden celek s minuciózním drobnopisem a  dokonalým technickým provedením připomene také práci jiného Haushoferova žáka Adolfa Chwaly. Aktivní byla Bertha též po výstavní stránce – prezentovala se kupř. roku 1873 na světové výstavě ve Vídni nebo na Zemské jubilejní výstavě v  Praze roku 1891. Mezi lety 1871–1890 byla dokonce jedním z  nejoceňovanějších a  nejprodávanějších autorů na pražských výstavách Krasoumné jednoty – její Alpské jezero prokazuje, že měl obdiv k jejímu dílu již tehdy pevné základy. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.