Tato pozoruhodná práce stylově reprezentuje Kotíkovu důležitou etapu informelní a spontánně-expresivní gestické malby, v níž se již námětově oprostil od lidské postavy a jal se prozkoumávat možnosti obrazové plochy ve vztahu různých dimenzí prostoru a času. Intelektuálně podnětné rodinné zázemí ho předurčilo k mnohostranné umělecké činnosti – od malby, grafiky, tvorby koláží a sklářského řemesla až k povolání pedagoga. Společně s Vladimírem Boudníkem, Zdeňkem Sklenářem či Robertem Piesenem patřil do okruhu velkých solitérních tvůrčích osobností českého poválečného umění, u nichž krystalizovaly informelní a abstraktní projevy. Kotík v první polovině šedesátých let koncipoval své obrazy jako tzv. „tabule“. Svá plátna měnil v pastózní plochy, určené k záznamům vědeckých procesů a dějů. Členění těchto tabulí často navozuje dojem evidence průběhu procesu a divák je má číst jako záznam událostí a faktů, převzatých z každodenní reality. Červené, modré a tmavě zelené pásy v prostřední části obrazu tvoří dominantní moment celé malby. I přes Kotíkovu složitou pozici na pražské umělecké scéně, zejména kvůli jeho zájmu o  soudobé aktuální projevy evropské a  americké malby, jsou živost uměleckého výrazu a rozměr jeho díla skutečně obdivuhodné. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Ing. arch. M. Kotíkem, autorovým synem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.