Bauchova raná práce ze vzácné meziválečné tvůrčí fáze reprezentuje po jeho poetistické etapě krátké, nicméně velmi význačné období, ve kterém – okouzlen okolím svého holešovického ateliéru v  dnes již zaniklé Štítného ulici – začal ztvárňovat nedaleký přístav na Vltavě a  od snových kompozic se pozvolna přesunul k motivu krajiny. Výrazný poetický nádech s dotekem artificialismu a lyrického kubismu je ovšem stále patrný, dílo však již obsahuje přímé stopy skutečnosti a  je pojednáno živěji. Suverénně vystavěná scéna s  levitující lodí v  hlavní roli dokazuje, jakým způsobem Bauch přemýšlel nad problematikou vnitřních vztahů předmětů v prostoru a jejich jinotajným významem, jako by zhmotňoval básnické vize do reality. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Sám Jan Bauch přiznával, že jeho tehdejším cílem bylo ‚udělat z obrazu báseň na zvolený námět, jakoby symbol nebo metaforu. Ale nesmělo to být za žádnou cenu vyjádřeno jinak než malbou samou‘, která už tehdy byla senzuálně cítěná a naznačovala vpravdě expresivní dobývání formy zvnitřku. […]“).