Malířsky vyzrálá práce klasika naší moderní krajinomalby Václava Rabase dokládá jeho neutuchající lásku nejen k výtvarnému řemeslu, ale i rodnému krušovickému kraji, v němž neúnavně tvořil až do sklonku svých dní ve dvou tematických proudech, totiž na zachycení široce otevřených horizontů, či naopak krajiny v její intimitě a detailu. Tuto druhou linii reprezentuje právě předložené dílo, v  němž se Rabas plně oprošťuje od realismu, zakotveného v tradici a hodnotách klasiků české malby, a vydává se naplno vstříc atmosféře a pocitům s ní spojeným, jaké dokáže vykouzlit třeba právě probouzející se příroda, do níž se opírá teplé jarní slunce. Jemná, téměř až křehká malba v sobě nese kreslířskou jistotu tušové techniky, které se Rabas soustavně věnoval po mnoho let, a hodnotově souzní i s Rabasovým literárním počinem Malíř o jaru veršem i štětcem, který byl knižně vydán v roce 1953. Dílo je uvedeno v autorově nejobsáhlejší monografii (J. Kotalík: Václav Rabas. Kronika jeho života a díla (1885–1954), Praha 1961, kat. č. 1346 Jaro II (Ořechy ve slunci), s nepřesným rozměrem 66 × 93 cm. Na rubu štítek Svazu českých výtvarných umělců Praha. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým.