František Ronovský, žák Miloslava Holého a Karla Součka, celý život čerpal z umění renesančních a barokních mistrů a  ze svého výtečného kresebného nadání. Výjimečná práce pochází z  posledního desetiletí umělcova života, tedy z období, kdy tvořil stále více v pozadí. Tato fáze však byla výtvarně mimořádně vyzrálá, plodná a velmi často se v ní uplatňovala forma polyptychu. Triptych obrazů Z cyklu Spáči je pojatý na svou dobu nekonvenčním způsobem, posouvá hranice figurálního malířství a  doplňuje je o  nové možnosti a obsahy. Od konce osmdesátých let byla Ronovského tvorba laděna do expresivnější polohy a  střídmější, studenější barevnosti. V polovině devadesátých let pak dospěl ke stále větší redukci tvarů a výrazových prostředků. Po námětové stránce zůstává věrný pro něj zásadním existenciálním tématům, která se nevyhýbají ani tíživému zobrazení smrti a všemu, co ji provází. Stejně tak i spánek byl pro autora stavem bezvládí, nevědomí, bezmoci, a připodobňoval jej tedy k smrti a tomu, co následuje po ní – činil tak i pomocí symbolické modři, která spáče v předloženém obraze obklopuje. Jedná se o velmi atraktivní položku, neboť Ronovského polyptychy se na aukčním trhu objevují jen zřídka. Dílo bylo vystaveno v Galerii KODL (Výstava děl Františka Ronovského, Praha, 18. 5. – 25. 9. 2009) a publikováno v rozsáhlé monografii autora (J. Urban, Praha 2007, str. 236–237). Pochází z významné pražské sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložen certifikát autenticity.