84. aukce, číslo katalogu 52 Od hledání osobité výtvarné polohy na počátku kariéry docházelo u Jakuba Schikanedera k postupnému usazování a celkovému cizelování uměleckého názoru, který po roce 1900 nakonec dospěl ke stěžejním tématům. Mezi nimi jsou snímky interiérů, nostalgické úsvity či soumraky a nokturna pražských uliček a zákoutí. Právě do poslední jmenované skupiny patří i představované plátno Tramvaj v pražské ulici. Jedná se o námět ze zralého období, kdy do pražských ulic naplněných melancholickými postavami s historickou neúprosností pronikal dynamický element moderní civilizace, což vedlo k charakteristickému dojmu z prolínání odlišných časů a kategorií. Kontrast těchto dvou základních prvků se jeví jako základ sdělení, jež se nám autor snaží předat Schikanederova sociální a citová angažovanost se zde spojuje s lyrikou obrazového snění zahalenou do nenapodobitelného mlžného závoje večerní metropole. Prezentován je tak netoliko průmět romanticky nahlížené viděné reality, jako spíše zadumaná a mrazivá nálada chodců plných vlastních emocí, vzpomínek, snění, odcizení a úzkosti, kteří se přikrčeně choulí v kabátech, pevně uvázaných šátcích a kožešinových štuclech hřejících prokřehlé prsty. Obraz vyzařuje pro autora tolik typickou úzkost, přítomnou ve frontálně zachycené ženě v prvním plánu, jež kontrastuje s nastupujícími cestujícími, pro něž může tramvaj symbolizovat naději na lepší a pohodlnější život. Zřetelně tak výtvarnou formou dochází k zpřítomnění širokého spektra myšlenek Karla Hlaváčka, Jiřího Karáska ze Lvovic či Rainera Marii Rilkeho utvářejících pražskou literaturu i výtvarnou kulturu v době na přelomu epoch. Po malířské a rukopisné stránce se zde Schikaneder opět představuje jako osobitý následovník sfumata Leonarda da Vinci, kde obrysy jednotlivých tvarů splývají a tvoří tak jednolitou, takřka hmatatelnou atmosféru. Ta je pronikána jen několika vzájemně nezávislými měkce zastřenými zdroji umělého světla a lokálním nasazením oblíbené syté červeně, jež kontrastuje s celkem obrazové plochy a strhává značnou část divákovy pozornosti. Společně s dalšími pracemi z tohoto období je Tramvaj v pražské ulici vrcholem autorova snažení, směřujícího od realismu přes romantismus až po obrazovou lyriku podpořenou i tím, že Schikaneder řadu pražských výjevů maloval již jen po paměti, čímž se přesunul od dokumentu k vizi, neboť proběhnuvší asanace řadu malebných lokací nenávratně vymazala z tváře města. Prezentováno ve vkusné dobové adjustaci. Plátno je publikováno a reprodukováno v autorově poslední monografii, vydané u příležitosti souhrnné výstavy v Národní galerii v Praze (V. Hulíková, ed.: Jakub Schikaneder, 1855–1924, Národní galerie, Praha 2012, repro. 180, kat. č. 113). Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou. Přiložena odborná expertiza prof. T. Vlčka, CSc.
