84. aukce, číslo katalogu 143 Významnou součástí Mánesovy tvorby již od 40. let 19. století byly portréty, které si pro jejich vysokou úroveň, realistické provedení i lyrické vyznění oblíbily kulturní, měšťanské i šlechtické kruhy. Zájem o podobizny z autorovy ruky kulminoval právě kolem poloviny století, kdy vznikla řada portrétů známých i dnes neznámých osobností a kdy také vzniklo hned několik typově příbuzných portrétních bust o společném výtvarném východisku. Na počátku této řady stála Podobizna Kateřiny Tomáškové (1842) následovaná Podobiznou L. Taschkové (1843) a Podobiznou Anny Náprstkové (1850), „Paňmaminky“, jíž se v celku i detailech asi nejvíce přibližuje právě naše Podobizna paní Kleblatové. Ta zachycuje portrét asi padesátileté ženy malované ze tříčtvrtečního profilu se stínem lehkého úsměvu ve tváři, fialovým čepcem s rozvázanými pentlemi, krajkovým límcem a výraznou antikizující sponou v podobě kameje s bustou. Jedná se nejen o dokonale malířsky ztvárněnou podobiznu s efektně podanými kontrasty bílé krajky s tmavým šatem a delikátní barevností, ale i o přesnou psychologickou studii nitra ženy a její skromné pozice v rámci tehdejší středostavovské společnosti. Mánes zde osobitě syntetizoval řadu vlivů: nabízí se především portrétní tvorba jeho učitele Františka Tkadlíka, ale i odkaz Antonína Machka. Přesná identifikace zobrazené dámy a její konkrétní životní osudy jsou i přes některé nepřímé indicie nejasné. To ovšem nic nemění na nesporné kvalitě a autenticitě díla – o Mánesově autorství vypovídají malířské provedení, signatura, užité kompoziční řešení i solidní komparační materiál. Můžeme proto konstatovat, že se nám zde otevírá ojedinělá možnost potěšit se z dosud neznámého plátna pojednaného štětcem Josefa Mánesa, asi nejvlivnějšího malíře své generace, ztělesňujícího základní ideje české výtvarné kultury. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. N. Blažíčkové-Horové.
