84. aukce, číslo katalogu 22 Výjimečná příležitost setkat se na českém uměleckém trhu s dílem francouzského realisty Eugéna Boudina, vycházejícího z principů barbizonské školy, nabízí možnost sledovat přímý most vytvořený mezi starší generací francouzské plenérové malby a progresivní mladou generací impresionistů, za jejichž přímého předchůdce je autor považován. Důkazem je i to, že se s nimi aktivně účastnil jejich první výstavy a že ho spojovalo dlouhodobé přátelství s Claudem Monetem. Zásadní vliv na jeho dílo měli také nizozemští malíři 17. století, případně jeho vrstevník Johan Jongkind. Inspirační zdroje lze dále hledat i v řadě zahraničních cest po Itálii a Belgii. Boudin, vyučený tiskař, si svou cestu k malířství našel původně skrz obchod se psacími potřebami a rámy, který provozoval v městečku Le Havre a který byl hojně navštěvován umělci. I díky těmto okolnostem se chopil štětce, začal sám malovat a roku 1851 dokonce získal stipendium, díky němuž mohl studovat v Paříži. Zásadním momentem pro něj byla šťastná setkání s vůdčími uměleckými osobnostmi své doby. Na přelomu let 1857 a 1858 se spřátelil s již zmíněným Monetem a o rok později poznal Gustava Courbeta, díky němuž se následně seznámil dokonce s Charlesem Baudelairem, jenž se stal jeho prvním kritikem a představil ho pařížskému publiku. Boudin byl ryzím marínistou a stěžejním tématem mu bylo vše, co se týkalo moře, mořského pobřeží a vodních ploch obecně. Formující pro něj byly zprvu hlavně četné cesty k normandskému pobřeží a do Bretaně. Díky jeho živě podaným oblakům a pečlivosti, se kterou se věnoval věrnému zachycení nebeské nálady, mu byl dokonce Camillem Corotem propůjčen epiteton „král nebes“. Přesně tohoto druhu je i představované plátno. Zachycena je zde poklidná říční zátočina s loďkou u břehu, prokazující autorův výjimečný smysl pro rozptyl světla, působení barevnosti i celkovou atmosféru zažitou přímo pod širým nebem. Představuje se nám partie na řece La Toques u Saint-Arnoult, jež je charakteristická autorovou bezprostředností, typickými mračny pod prosvítajícím blankytným nebem a nepatetickou upřímností. Detail s několika zdroji kouře v zadním plánu je zase nenápadným poukazem na dobový průnik civilizace do dosavadního relativně poklidného běhu přírody, který z historicko-uměleckého hlediska dokonce předjímá budoucí civilistní estetiku – v tom můžeme najít společného jmenovatele např. i s odkazem Antonína Chittussiho. Hodnotu díla potvrzuje jeho výstavní historie (Eugène Boudin, Galerie Schmit, Paříž, 1965, kač. č. 93 Eugène Boudin, Kunsthalle, Brémy, 1979, kat. č. 67 Christies, New York, 2001) a publikování v odborné literatuře (R. Schmit: Eugène Boudin 1824–1898, Catalog raisonné de loeuvre peint, díl III., Paris 1973, soupis č. 3196, str. 229, uvedeno pod názvem La Toques a Saint-Arnoult). Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza prof. R. Prahla, CSc