84. aukce, číslo katalogu 152 Bazillovo plátno nesoucí název Údolí ve fontainebleauském lese je na českém uměleckém trhu zcela unikátní, a i na světovém velmi vzácnou, příležitostí pro setkání se s prací francouzského portrétisty a krajináře, který se původně z přání rodiny měl stát lékařem – závěrečné lékařské zkoušky však nakonec naštěstí nesložil, a mohl se tak definitivně plně věnovat umění. Tato sběratelsky raritní práce pochází z palety umělce, jenž se dnes těší vpravdě světovému renomé. Byl totiž jedním z členů původní impresionistické skupiny a navzdory velice krátké profesionální dráze malíře (ta trvala pouhých sedm let a byla násilně ukončena na bojištích prusko-francouzské války, kam nastoupil jako dobrovolník) sehrál zásadní roli v době formování tohoto umělecky revolučního hnutí stojícího na počátku nadcházející dynamické epochy tzv. „ismů“. Bazille totiž mimo vlastní svébytnou tvorbu často finančně podporoval ostatní méně majetné členy skupiny a mnohdy jim umožňoval přístup k nejzákladnějším malířským potřebám: barvám, plátnům a teplu ateliéru. Právě 60. léta, do nichž dobou svého vzniku spadá i představovaný obraz, se stala formujícím obdobím, v rámci něhož umělci velkých jmen, jakými byli kupř. Édouard Manet, Claude Monet, Alfred Sisley, Auguste Renoir, Edgar Degas, a bok po boku s nimi i Bazille, vykročili od ateliérové malby a mimeticky chápaného akademismu k tomu, čemu dnes říkáme moderní umění. Ve vykreslení lidí, měst i přírody se pro ně jako nejzásadnější rozuměl okamžitý dojem a jeho efemérní vyznění prostřednictvím plenérové malby, které se v návaznosti na nedávnou tradici společně oddávali při výletech do okolí Fontainebleau. Bazillovo Údolí ve fontainebleauském lese bylo namalováno na základě jeho pobytu v Chailly a Barbizonu roku 1865. Vytvořil zde na první pohled neotřelou výtvarně-názorovou syntézu, jež je na jedné straně nesena dílem Gustava Courbeta či Théodora Rousseaua a jejich programovým realismem, na druhé straně ryze impresionistickým způsobem klade důraz na roli světla, spontaneitu a rukopisnou dynamiku vytvářející dojem svěží fotografické momentky. Autor zde vytvořil zcela svébytný mikrosvět, k němuž mu postačila jen velmi skromná barevná paleta, na které dokázal vykouzlit nesčetné valéry zelené, harmonicky kontrastující se zářivou bělobou oblaků a blankytem probleskujícího nebe. Hodnotu i nespornou autenticitu práce potvrzuje její publikování v soupisu malířova díla (Schulman, M.: Frédéric Bazille, 1841–1870, Catalogue raisonné, Peintures – Dessins, pastels, aquarelles, Sa vie, son œuvre, sa correspondance, Paris 1995, č. 15, repro. 124.). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a prof. R. Prahlem, CSc. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D.
