84. aukce, číslo katalogu 162 Vynikající a v rámci Lhotákovy tvorby motivisticky i kompozičně unikátní práce skvěle prezentuje autorův zájem o techniku a její poetiku. Jeho láska k balonům a vzducholodím se spolu s citem pro poezii periferie a civilní městské krajiny zrodila již mnohem dříve, než se stala hlavním programem Skupiny 42, jíž byl Lhoták členem. Zejména v roce vzniku Skupiny lze v jeho tvorbě sledovat příklon k menším formátům a detailnímu malířskému drobnopisu blízkému způsobu práce starých mistrů. Tentokrát však máme před sebou obraz, v němž se Lhoták zcela vzdal ukotvení námětu v krajině a konkrétním prostoru naznačeném horizontem, naopak se plně koncentroval na zblízka zabraný námět větrné stanice. Výjimečně čisté malířské zpracování a barevné rozvržení dává vyniknout kráse větrné turbíny, která je Lhotákovou poctou americkému vynálezu z konce 20. let, i červenému větrnému rukávu. Jen jako náhodou prolétává zrovna nebem bílá vzducholoď, horkovzdušný balón se pomalu vynořuje nad spodním okrajem obrazu a další, snad jen nafukovací, balonek přivázal někdo na plot kolem dřevěné boudy. Ten jediný divákovi napovídá, že možná nezvedl své oči tak vysoko, jak se prve mohlo zdát. Práce pochází z majetku malíře Jana Smetany, s nímž byl Lhoták ve Skupině 42. V umělcově soupisu díla je uvedena pod stejnojmenným názvem a číslem 331/22. Dále je reprodukována v monografii autora (F. Dvořák, Kamil Lhoták, Odeon, Praha 1985, obr. 30) a v publikaci o Lhotákově malířském díle (L. Šteffek: Kamil Lhoták, Obrazy, Praha 2017, str. 82). Stav před restaurováním. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Autor zde poetizuje moderní, civilizací měněný svět. Malířská forma je přímo krystalicky čistá a jasná v bohatosti jednotlivých, po obrazové ploše dynamicky rozesetých prvků. Splývavý rukopis a výrazná světelnost nebe zastíněného lehkou oblačností přispívají k živému a magickému působení celku. Liduprázdná scéna navozuje atmosféru čehosi fatálně neodbytného a naléhavého, co dějové jeviště svým zvláštním klidem jen umocňuje. […]“).