84. aukce, číslo katalogu 112 Špičková, vysoce imaginativní  práce je mistrným reprezentantem autorova vrcholného tvůrčího období. Dílo Mikuláše Medka, jedné z  nejvýznamnějších osobností českého poválečného umění, reflektuje z  pohledu autora naprostou nutnost přenést na plochu plátna vlastní pocit. Medek vedle oleje začal brzy využívat email, který mu umožnil brutálnější zásah do hmoty malby. Dílo  Sesutý  signál  se řadí  do významného cyklu signálů, jež začal autor vytvářet počátkem 60.  let, kdy se ve svých plátnech postupně zbavoval figurativních motivů, a  které zásadně posunuly jeho práci do nové, s  divákem výrazně spjaté polohy. Bohatě rozčleněná povrchová struktura odráží neklid vlastního života a  signály svou prostorovou otevřeností nabývají dramatického, až apelativního účinku.  Sesutý  signál  odráží kompozici pro tento cyklus typickou: v  horní části objemný kruhový objekt, hluboce se ve svém středu propadající do černého nitra, z  něhož do dolní poloviny vychází změť menších tvarů a  skvrn. Do tohoto plátna však na rozdíl od mnohých jiných z  cyklu signálů zapojil Medek dvě červená jádra. Budování obrazu na základě  modré  a  červené považoval autor za jedinečné. Zastřené rudé koule mají počátek v  drobných slzách rotujících okolo horní černé díry a  stupňují již tak do extrému vyvedenou drastičnost a  expresivitu  celého  obrazu.  Hluboce  koncentrovaná  práce má vysokou  sběratelskou a  galerijní  hodnotu a  významně rozšiřuje známý rejstřík Medkových  Signálů. Obraz pochází z  významné pražské sbírky. Při konzultacích posouzeno prof.  J.  Zeminou a  PhDr.  E.  Kosákovou-Medkovou, historičkou umění  a  dcerou autora. Přiložena odborná expertiza PhDr.  K. Srpa (cit.:  „[…] Medek s  oblibou pracoval s  obdobnou polaritou,  která  se  zřetelně  projevuje i  na obraze Sesutý signál. Jeho název vyjadřuje pohyb, jenž probíhá na ploše obrazu. Velký temný kruh je na samostatné ploše, jež jako by do obrazu sklouzávala z  horního rámu, zatímco ve spodní části její okraj přeřezávají dva menší červené signály, které vytvářejí jakýsi významový střed obrazu. Obraz proniká skvělé senzitivní napětí, je mimořádně propracovaný od prstenců, rozvíjejících se do značné šíře, po množství drobných lineárních zásahů na modré ploše, které ve spodní části vytvářejí husté pole obdélných, temných otvorů, jež v  sobě otevírají další vnitřní prostory. […]“).