84. aukce, číslo katalogu 168 Výjimečná, na trhu zcela raritně se objevující autorova oboustranná raná práce je mistrnou ukázkou krátkého Janouškova tvůrčího období těsně před polovinou 20. let. Vysokou galerijní a sběratelskou hodnotu díla dokládá malba, která byla objevena na zadní straně obrazu Na břehu, kterou v rámci své diplomové práce na pražské Akademii odkryla a odprezentovala restaurátorka Zuzana Žilková a již Janoušek s velkou pravděpodobností namaloval v roce 1923. Tento velice živý obraz jako by kopíroval scénu z ruské realistické literatury druhé poloviny 19. století, odehrávající se v baru, ve kterém postarší muž hraje na housle, zatímco dvě dívky za ním se zcela ponořily do zpěvu, místo aby se věnovaly hraní karet či popíjení absintu. Janoušek sice v plátně uplatnil svoji charakteristickou barevnost pro pozdější díla, avšak motivicky i formálně se jedná o naprosto raritní dílo.Naproti tomu druhá strana plátna demonstruje Janouškův zájem o neoklasicismus, v němž brzy dosáhl velkých uměleckých úspěchů a ohlasu, díky čemuž byl v roce 1923 přijat do uměleckého spolku SVU Mánes, a mohl tak vystavovat na členských výstavách a reprodukovat své práce ve Volných směrech. Malíř v monumentálně cítěné, tichem prodchnuté scéně zobrazil v neoklasicisty oblíbeném námětu idylického koupání dvě pradleny odpočívající u vody. O daném obraze se v Janouškově monografii zmínil Jindřich Chalupecký, který jej popsal následujícími slovy: „... Janoušek roku 1925 v obrazech Na břehu a Žnec a žnečka přešel pod vliv předkubistického i pokubistického Picassa“ (J. Chalupecký, Praha 1991, str. 34). O tom svědčí především velký důraz kladený na mohutný tělesný objem, jenž zobrazovaným dodává vážný, až majestátní výraz. Sluncem prosycený, provzdušněný výjev v malířsky vytříbeném rukopise působí velice harmonickým a uklidňujícím dojmem a v mnohém jej lze srovnávat i s nejlepšími díly členů skupiny Tvrdošíjní, která rovněž měla na umělce bezesporu nemalý účinek.Malba byla opakovaně vystavena, avšak předmětem vystavení byl obraz Na břehu. Původní plátno s kavárenskou scénou Janoušek záhy zamaloval. Práce Na břehu byla vystavena ještě v roce jejího dokončení na podzimní členské výstavě SVU Mánes (zde měla ještě název U řeky, kat. č. 103 a prodávala se za 900 Kč), následně byla zřejmě vystavena na Janouškově posmrtné výstavě, uspořádané SVU Mánes v roce 1947 (kat. č. 4), poté na autorově samostatné výstavě v roce 1965 na zámku v Nelahozevsi (Středočeská galerie, kat. č. 12) a naposledy na výstavě Mezi klasickým řádem a selankou, Český neoklasicismus dvacátých let (Galerie hlavního města Prahy, 1989, kat. č. 36), kde byla rovněž reprodukována. V souvislosti se svým prvým vystavením byl obraz otištěn v Prager Presse 15. 11. 1925.Obraz pochází přímo z Janouškovy pozůstalosti. Plátno bude publikováno a zařazeno do soupisu díla v chystané monografii PhDr. J. Vykoukala. Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[...] Jde o skvělou ukázku Janouškovy tvorby a velmi přesný obraz, zapadající do vývoje českého malířství 20. let, v němž představuje důležitou položku. [...]“).