84. aukce, číslo katalogu 37 Dramatická, malířsky naprosto špičkově vystavěná scéna, je bravurním a  vysoce reprezentativním dílem, které v  sobě  koncentruje  veškerá  specifika autorova vrcholného a  sběrateli nejvíce oceňovaného tvůrčího období. Meziválečná léta byla pro malíře šťastným časem, kdy se naplno věnoval práci a  trávil na venkově spokojené chvíle se svou rodinou. Čapek měl rád lesy, sbírání hub, procházky, ale obzvláště si užíval hony, jež pravidelně navštěvoval, ať už jako aktivní účastník, nebo nadšený divák. Není proto překvapením,  že  se  lovecké  motivy  promítly  po  roce  1934  i  do jeho tvorby. Po polovině 30.  let se ovšem nad optimistickými výjevy plnými naivní radosti z  obyčejných maličkostí, které  život  nabízí, začala stahovat mračna  úzkostné  předtuchy blížících se časů. Expresivně pojaté plátno dokonale syntetizuje tento přerod, jenž se uskutečnil v  celé společnosti, ale zvláště pak v autorově nitru. Obraz zasaženého ptáka představuje vědomí ran, které začaly ve světě ničit svobodu a  ohrožovat samotné lidské bytí. Tento pocit zhmotnil Čapek pomocí ostrých diagonál, živelných tahů štětce a  kontrastních tónů červeno-černého hrozivě vyhlížejícího nebe. V  naprosto dechberoucí kompozici padá zasažená vrána k  zemi, neschopna jakkoliv zvrátit svůj osud. Autor jí věnoval většinu plátna, aby ještě více podpořil  napínavý  moment,  při  němž  se  divák  ztotožňuje se samotným letcem. Drobnou postavu střelce, jež je charakteristicky oproštěná o  jakýkoliv popisný detail, umístil do opozitu  a  prostřednictvím výstřelu v  opačném směru pak vizuálně zaznamenal střetnutí, které ještě více podtrhuje komplexní dynamiku výjevu. Do celé kompozice se vědomě propsaly futuristické tendence oslavující pohyb, rychlost a  pokrok, v  ostře sekaných tvarech ptáka můžeme spatřovat formy nápadně podobné stíhacím letounům. Inspiraci pro obraz  Střelená  vrána  Čapek popsal vlastními slovy:  „Vzpomínám na Alše a  na lidovou píseň, slyším ránu myslivcovy pušky a  také cítím tu nekonečnou propast, do níž se postřelený pták propadá, tu nekonečnost smrti.“ Dílo, jež je skvělou ukázkou Čapkova mistrovství, zaujme i  svou proveniencí původně z  výborné ostravské sbírky JUDr.  Vladimíra Kouřila a nyní z kvalitní zahraniční sbírky. Obraz byl vystaven v  roce 1936 v  Obecním domě na  členské  výstavě  Umělecké  besedy  (11.  12.  1936  –  31.  1. 1937, kat. č. 20). Autenticitu dokládá dobová fotografie díla s  potvrzením pravosti od samotného autora. Plátno je reprodukováno v  autorově monografii (Josef Čapek, č.  38,  Melantrich,  Praha  1937).  Při  konzultacích  posouzeno prof.  J.  Zeminou a  PhDr.  K.  Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. P. Pečinkové, CSc.