84. aukce, číslo katalogu 67 Drobná, ale uchvacující práce vysoké galerijní kvality zcela suverénně reprezentuje ve všech ohledech neobyčejně progresivní vývoj Emila Filly, který si beze všech pochybností vydobyl pozici v kontextu světového výtvarného umění. Tato významná, meziválečná etapa umělcovy tvorby, již Vincenc Kramář příznačně označil jako období „druhého kubismu“, patří mezi Fillovy nejplodnější a nejšťastnější roky, v nichž zcela uplatnil svoji uvolněnost, nespoutanou energii a chuť k experimentování. Při delším pozorování obrazu se ukazuje, že autorova zátiší jsou navzdory ustálenému tématu vysoce promyšleným malířským gestem. V polovině 20. let se v jeho obrazech hlavním konstruktivním prvkem staly namísto ostře řezaných kubických objemů tvořivé organické linie. S rozvolněností tvarů souvisí i živější práce s barevnou pastou a svobodné zacházení s prostorem. Umělec zde vedle sebe postavil tradiční předměty do mimořádně sofistikované kompozice. Zátiší s dopisem a růží je výjimečné svou na první pohled obsahovou prostotou, která je však o to emotivnější, že zobrazuje obálku adresovanou přímo Fillovi, či snad spíše oběma manželům, a rudou růži. Oba předměty jsou zasazeny do geometrického rámce, jenž demonstruje Fillovo vyspělé chápání abstrakce. Práce je na svůj komorní formát nesmírně působivá a sběratelsky velice atraktivní. Naprosto přesně představuje myšlenku moderního obrazu, jak ji ve 20. letech rozvinulo progresivní křídlo SVU Mánes. Vystaven byl pravděpodobně v roce 1925 v Obecním domě na Členské výstavě SVÚ Mánes pod číslem 65 a názvem Růže. Autenticita práce byla ověřena Filla Foundation a obraz bude uveden v soupisu díla, který chystal prof. V. Lahoda, CSc. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Drobný obrázek kubistického zátiší s růží, který má všechny znaky obrazů pocházejících z období před rokem 1914, kdy se čeští autoři vyrovnávali s kubismem, znázorňuje růži ve váze, umístěnou uvnitř pronikajících se geometrických výsečí, zřetelně členících souvislou plochu pozadí. Pro ctitele Fillovy tvorby je tento obraz zvlášť přitažlivý: ukazuje, jak myšlenky, které rozvíjel před válkou, v něm zůstávaly stále živé, jak se k nim vracel po mnoha dalších výtvarných zkušenostech, jak je přehodnocoval a dával jim novou podobu. Obraz rovněž poukazuje na široké tehdejší autorovo stylové rozpětí, poznamenané krátkodobým návratem k realismu. […]“).