Tato mořským vánkem prostoupená momentka zachycující prostý výjev vodních radovánek je charakteristickou prací Tavíka Františka Šimona, velmi pilného malíře, grafika i grafického teoretika, který si své formální vzdělání z pražské Akademie a ateliéru Maxmiliána Pirnera již v průběhu studií rozšiřoval o zahraniční cesty, jež mohl vykonat mj. i díky podpoře Hlávkova stipendia. V rámci tohoto stipendia se roku 1903 vydal společně s Hugem Boettingerem a Janem Honsou do Paříže, a o rok později se dokonce ve Francii usadil na celou následující dekádu. Mimo francouzské metropole ho zaujala i Bretaň, kde si kromě prodavačů ryb a dřeváků ve vnitrozemí oblíbil i tamní mořské pobřeží, především pláže v Concarneau, tolik oblíbené turisty a lázeňskými hosty. Šimon díky své nebývalé píli zachytil bretaňské pobřeží v mnoha variantách a obměnách, většinou však v grafickém médiu, což z olejomaleb s touto tematikou činí spíše vzácnost. Představovaná malba je zahalena do osobitého a pro autora typického narůžovělého hávu, kompoziční rozvrh obrazové plochy je přísně horizontální, s dominantní plochou oblačného nebe. Velkou autorovou devizou byla schopnost velmi věrně, až hmatatelně zachytit atmosféru daného výjevu– i zde se mu tak podařilo navodit dojem větrného dne a slané vůně vodní tříště. S citem empatického pozorovatele zde také zachytil zcela prosté a v nejlepším slova smyslu obyčejné lidské interakce. Při konzultacích posouzeno PhDr. Š. Leubnerovou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.