Holého suverénní ukázka z jeho šťastného a vrcholného období, namalovaná s velkou radostí z tvorby samé, v sobě nese všechny umělcovy příznačné malířské finesy. Holý se po narození druhé dcery uchýlil v polovině třicátých let na Nymbursko, kde si rodina užívala malou vilu se zahradou plnou zeleniny a květin. Malíř si oblíbil bohaté kytice pivoněk, kosatců, šeříků a růží, které si sám sestavoval a maloval a které se mu staly silným zdrojem barevných vjemů i prchavých dojmů. Oblíbený motiv výtvarník založil na spontánním energickém štětcovém přednesu zdůrazňujícím plastičnost malby. Smyslově bohatou podívanou z díla vytváří zejména kolorit, vystavěný na chladném pozadí kontrastujícím se šťavnatými stonky a květy promalovanými zářivou bělobou a karmínově červenou. Živost a dynamika, které z celého díla přímo čiší, dokládají Holého příklon k francouzské fauvistické tradici, jež se mu stala celoživotní nevyčerpatelnou inspirací. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a ak. mal. T. Bergerem, autorovým vnukem.