Hrad Kokořín a pohled na jeho nezaměnitelnou siluetu, výrazně ohlodanou zubem času, byl kolem poloviny 19. století vděčným námětem mnoha romantických krajinářů – z téhož úhlu pohledu jej zpodobnil kupř. Antonín Mánes, maloval ho i Hugo Ullik, pro nějž byly hrady, zámky a zříceniny jedním ze zásadních témat. Louisa Kannengiesser-Piepenhagenová, nejmladší ze čtyř dětí Augusta Bedřicha Piepenhagena, vyškolená u svého otce a rozvíjející společně se sestrou Charlottou jeho odkaz, touto konkrétní malbou přidala další kamínek, který obohacuje pestrou mozaiku dobově oblíbené a žádané tematiky. Na obrazové ploše pro autorku nezvykle velkorysých rozměrů zvládla propojit všechny technické i výrazové prostředky v jeden celek, kterému nechybí pevná kompozice a perspektiva, stejně tak důraz na detail, charakteristický pro celou malířčinu rodinu. Rafinovaně zvolené gesto muže na cestě působí jako šém, díky němuž krajina teprve ožívá ve své romantické mnohoznačnosti. I v tomto případě se umělkyně nechala inspirovat konkrétním obrazem svého otce, a to Romantickou krajinou s Kokořínem z padesátých let, nacházející se dnes ve sbírkách Muzea umění Olomouc (inv. č. O 1879). Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.