Toto vyzrálé dílo Jiřího Načeradského představuje autora jako bytostného figuralistu, který svůj zájem směroval právě k lidskému – především ženskému – tělu. Vyhledávaný malíř a grafik, žák Vlastimila Rady, se řadí mezi hlavní představitele nové figurace. Osobité dílo Alžírské ženy je sebevědomě konstruováno hrubou energickou linkou a výraznou barevností s citelným smyslem pro kompozici. U zobrazeného dua stylizovaných, expresivně pojatých postav je cítit groteskní, ale i erotický náboj, typický pro Načeradského práce zejména sedmdesátých let, kdy se jeho původní organické tvary začaly nápadně transformovat do imaginárních biomechanických struktur v podobě geometricky laděných strojových konstrukcí. Abstrahované nahé ženské figury až hmatatelně vyvěrají z plátna a jejich těla v sobě skrývají řadu plných kubizujících tvarů. Výjev v sobě i navzdory picassovskému vyznění uchovává hravost, bezstarostnost, ale i smyslnost a excentricitu. Tvorbu Jiřího Načeradského je potřeba chápat v kontextu společenských a kulturních podmínek doby, jejichž dynamiku a proměny odrážel ve svém výtvarném vyjádření. I přes různé politické a sociální změny, jež nepochybně ovlivnily vývoj jeho uměleckého výrazu, zůstal věrný jednomu ústřednímu tématu – lidské postavě. Jeho neustálý a hluboký sociálně-psychologický průzkum lidského bytí prostřednictvím malby ho učinil jedním z nejvýznamnějších představitelů české figurální malby druhé poloviny 20. století. Při konzultacích posouzeno PhDr. J. Machalickým a P. Machem, správcem autorovy pozůstalosti. Přiložen certifikát autenticity Galerie KODL.