Tento nesmírně něžný dívčí akt v téměř životní velikosti s volně svěšenými pažemi kopírujícími ladné křivky je skvělou manifestací vytříbeného sochařského projevu Břetislava Bendy. Významnému českému akademickému sochaři, žáku Josefa Václava Myslbeka či Jana Štursy, se ženský akt stal klíčovým tématem. Dovedl dokonale zhmotnit podstatu mladého dívčího těla, jeho vnitřní, zdánlivě nezachytitelnou auru, plnou vnitřní dynamiky a živočišné síly, skrytou pod rouškou křehké zranitelnosti a něžnosti. V sochařské práci počátku sedmdesátých let se u autora překvapivě setkáváme s imponující mírou vitality a tvůrčí svěžesti. Představené dílo je nadáno klasickým cítěním a uměleckým výrazem odpovídá povaze umění dvacátých let. Jeho krása spočívá v křehké a klidné modelaci a stavebné jasnosti. Volba mramoru, velice kultivovaného, tradičního sochařského materiálu, přispívá k nadčasovému dojmu z díla. Sběratelskou hodnotu práce umocňuje její publikování v autorově monografii (J. Kotalík: Břetislav Benda – přehled sochařovy tvorby, Praha 1982, str. 68) i v jeho pamětech (B. Benda: Bronz a kámen – hrst vzpomínek, Praha 1972, str. 177) a zejména její vystavení na výstavě v Letohrádku královny Anny v roce 1977, uspořádané Národní galerií Praha a Ministerstvem kultury k výročí 80. narozenin umělce (J. Kotalík: Břetislav Benda. Výběr z díla, Praha 1977, kat. č. 177). Dílo pochází přímo z rodiny autora. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložen certifikát pravosti od dědiců autora.