Obraz Zápas představuje umělecký vrchol systematického zájmu Antonína Procházky o problematiku fyzického souboje a napětí mezi dvěma postavami, kterou reflektuje ve velmi sugestivní formě. Procházka zkoumá kontrast mezi dvěma kulturami, což vyjadřuje prostřednictvím boje mezi dvěma zápasníky v pozici nástupu na kimuru, což je hmat převzatý z juda – černošským, symbolizujícím barbarský svět, a řeckým – vůči monochromnímu pozadí. Tato konfrontace odlišných civilizací byla v té době aktuálním tématem, které zasáhlo i projev dalších umělců. Vypjatá plastická modelace nahých mužských těl, podtržená pastózním nanesením barvy na vlasech postav a kontrastující s výrazem tváře bojovníků, byla v tehdejší české figurální malbě zcela ojedinělá. Z výrazů tváří se zdá, že antický hrdina podléhá svému protivníkovi, což otevírá prostor pro interpretaci vítězství mimoevropských kultur. Mimořádnou pozornost si zasluhuje také výrazné žluté pozadí, které dodává obrazu zářivost a energii. V roce 1931 vytvořil Procházka také variantu s modrým pozadím (Zápas, komb. tech. (olej, tempera) na lepence, 1931, 72 × 87 cm), která je uložena ve sbírkách Městského muzea v Brně a zmíněna v monografii J. Hlušičky z roku 2002 (Antonín Procházka, 1882–1945, Brno 2002, str. 110). Porovnání obou verzí naznačuje, že první verze je sugestivnější a živější, s rváči plnými soustředění a duševní hloubky. Toto fascinující Procházkovo dílo, které by mohlo zdobit sbírku evropského malířství kdekoli ve světě, diváka oslovuje nejen svým výtvarným provedením, ale také aktuálností tématu, které rezonuje i v současném umění. Obraz byl vystaven na autorově retrospektivě v Mánesu (Souborná výstava díla Antonína Procházky, Praha, 15. 3. – 2. 4. 1934, kat. č. 120) a jeho prvním majitelem byl dr. K. Růžička z Brna, Procházkův blízký přítel, jenž ho často navštěvoval v jeho brněnském domku. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Řecko-římský styl zápasu, jenž byl na přelomu dvacátých a třicátých let v Evropě velmi populární, založený na svalové síle, předznamenal pozdější autorův zájem o antikizující mytologické scény. Lze vznést úvahu, že tento obraz nezůstal v českém moderním umění bez odezvy. […]“).