Josef Mánes, syn krajináře Antonína Mánesa, se zde představuje výtvarně i umělecko-historicky pozoruhodným artefaktem s polopostavou dívky se skloněnou hlavou a odhalenými rameny, který poukazuje na autorovo školení v historickém žánru na pražské Akademii u Františka Tkadlíka a Christiana Rubena, dále pak na jeho soukromé studium historické malby v Mnichově, kam odjel v červenci roku 1844. Jedná se o studii k obrazu s názvem Setkání Petrarky s Laurou v Avignonu roku 1327 (NGP, inv. č. O 5760), tedy k jedné z nejslavnějších raných autorových prací, které vytvořil přibližně pětadvacetiletý ještě v návaznosti na hnutí nazarenismu obohaceného o dojmy dekorativismu nové německé malby. Za konkrétní předlohu je považována ilustrace Petera Cornelia z roku 1811 (Markéta v kostele), určená pro první díl Fausta od Johanna Wolfganga von Goethe. Tento fiktivní námět ze života italského renesančního básníka zachycuje téma plachého lakonického milostného okouzlení v kulisách sakrální atmosféry potemnělého chrámu – Mánes k němu vytvořil první studie již roku 1842, byť definitiva byla hotová až mezi lety 1845–1846. Velmi blízké studie k témuž obrazu, taktéž provedené technikou oleje na papíře, se nacházejí ve sbírkách Národní galerie Praha (inv. č. O 4674, inv. č. O 4675, inv. č. O 2301). Stejně jako představovaná malba zachycují ženu, která ve finálním výjevu sedí se skloněnou hlavou a modlitební knížkou v lavici přímo za Laurou. Fyziognomie, technické provedení, rukopisné detaily i celkový postoj zobrazené ženy na představované malbě ve srovnání se zmíněnými malbami z Národní galerie nesou řadu společných prvků a v úhrnu prokazují nejen shodný model, ale i Mánesovo autorství. Lze konstatovat, že se nám zde otevírá ojedinělá možnost potěšit se z dosud neznámého díla, pojednaného štětcem asi nejvlivnějšího malíře své generace. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a doc. M. Mžykovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.