Dosud neznámé, nově objevené plátno z repertoáru jednoho ze zakladatelů českého moderního krajinářství Antonína Slavíčka představuje při svých rozměrech a kvalitě v kontextu autorova díla skutečný objev. Zpodoben je zde nenápadný výjev za vesnickými humny s pohledem na střechy chalup, oblačné nebe, louku a pole. Obraz je pojednán svižně a s jistotou, aniž by autor lpěl na detailním zachycení každého detailu. Celkový kolorit, volba tématu i jeho zpracování tak plně odpovídají Slavíčkově dynamickému naturelu. Ve spodní vrstvě malíř také použil červenou štětcovou podkresbu, na kterou byl zvyklý při koncepci definitivních kompozic. Časové zařazení do roku 1903 představované dílo také lokalizuje mezi Slavíčkovy pobyty v Hostišově a v Kameničkách, tedy do Stříteže. V tomto období ještě pracoval s drobnější štětcovou skvrnou, která se v Kameničkách proměnila v jednotlivé nepravidelné plošky. Podobně důležitým momentem jsou i drobné kvítky rozeseté v předním plánu, které se již na malbách z Kameniček neobjevují. Charakteristickým prvkem je i ztvárnění mraků, které vždy využíval jako aktivní hmotu k vyjádření konkrétní atmosféry. Podstatným momentem jsou i nápisy nacházející se na rubu slepého rámu. Prvním z nich je číslice 48, která by pravděpodobně mohla souviset s členskou výstavou SVU Mánes z roku 1904, kde Slavíček vystavil pod tímto číslem olej s označením V červnu za humny – všech jedenáct obrazů, které zde prezentoval, pocházelo z jeho pobytu ve Stříteži (květen–srpen 1903) a v Kameničkách. Objevuje se zde i číslice 14. Ta by mohla souviset s další jeho výstavou v Mánesu, tentokrát autorskou, doprovázenou pouze díly některých sochařů, taktéž z roku 1904, kde se pod katalogovým číslem 14 vyskytuje malba s názvem Letní mraky a je označena jako neprodejná – majitelem obrazu byl nejspíše již tehdy Antonín Rydlo ml., v té době starosta Krčína. O jeho vlastnictví svědčí další nápis na rubu slepého rámu ve znění „Rydlo ml. v Krčíně nad Metují“. Slavíček roku 1905 navštívil Nové Město nad Metují, což možnost jejich setkání a Rydlovo vlastnictví obrazu dále podporuje. Zajímavou spojitostí může být i to, že Slavíčkova žena Bohumila (Míla) vyrůstala ve vesnici Štolmíř, kde Slavíček také maloval, a svůj statek zde měla i manželka Antonína Rydla ml. Dalším nápisem na slepém rámu je číslo 25, pod kterým je na autorově posmrtné výstavě z roku 1910 veden obraz s názvem Ze Stříteže. Zmíněné nápisy, podobně jako malba sama vypovídají nejen o autenticitě dosud neznámého Slavíčkova díla, ale přinášejí i cennou informaci o jeho provenienci a původním majiteli. Jedná se o artefakt vysoké umělecké, historické i sběratelské hodnoty, prezentovaný navíc ve vkusné adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa.