Alois Kalvoda, žák Julia Mařáka na pražské Akademii, sám později pedagog pocházející původně z prostých poměrů, si velmi záhy osvojil osobitý styl malby i volby námětů, pro které je jeho dílo jen těžko zaměnitelné s ostatními krajináři jeho generace. Mezi jeho nejoblíbenější a dnes nejznámější motivy patří krajiny s břízami, kolem roku 1900 se však u něj – jako důsledek jeho cest do Paříže a Mnichova – objevily i výjevy z velkoměstských korz s výraznou figurální složkou. Jeho Potok v lese však pochází z doby, kdy již plně převážila jeho inklinace k přírodě a malebným zákoutím české vesnice. Slovníková literatura ho popisuje jako „temperamentního malíře krajináře, impresionistu z družiny Slavíčkovy a Hudečkovy“ – spojitosti představovaného díla lze hledat hlavně u Antonína Hudečka, který tutéž kompozici s potokem protékajícím spíše řídkým lesním porostem využíval již na počátku století a později ve zralém věku hojně i při zachycení říčky Bělá v Častolovicích. Potok v lese lze bezpochyby označit za atraktivní malbu z období Kalvodovy největší umělecké i životní bujnosti, a tedy i za sběratelsky přitažlivý artefakt. Prezentováno ve vkusné dobové adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.