Tento čarovný surrealistický obraz, jehož si sám autor nesmírně vážil, je vynikajícím důkazem inspirující mysli všestranně nadaného výtvarníka, který dokázal propojit svůj dekorativní cit a bohatství imaginace s neobyčejnou noblesou výtvarné formy. Ve fiktivním prostoru představeného plátna se vznášejí živočišné předměty a fragmenty. Mezi nimi dominují zavinuté lastury temně tyrkysové barvy, jež mohou vyvolávat představu broušených smaragdů, či dokonce ženských ňader. Na první dojem optimistická barevná skladba v případě tohoto mimořádně přitažlivého díla působí na diváka s až tíživou naléhavostí. Mezi blankytnými plochami oblohy a moře se dynamicky vypíná křídlovitý objekt odkazující na antický mýtus o Ikarovi. Ikaros byl podle řecké mytologie synem Daidala, stavitele bájného Labyrintu, v němž se měla skrývat nestvůra zvaná Mínótauros – napůl muž, napůl býk. Společně s otcem se Ikaros pokusil o úprk z království, a to za pomoci vlastnoručně sestrojených křídel. Mladík však neuposlechl varování svého otce, vzlétl příliš vysoko ke slunci a zřítil se do hlubin moře. Křídla v podobě znepokojivé kolážovité ptačí bytosti, která je jen hrozivým pozůstatkem tragédie, jsou další variantou autorova oblíbeného motivu metamorfózy člověka-zvířete. Sám umělec je výjevu přítomen v podobě diváka s korábem na hlavě. Konec sedmdesátých let se v Lieslerově tvorbě vyznačuje bohatou výstavní činností i neúnavnou malířskou prací a můžeme jej považovat za vrchol jeho tvůrčích sil. Umělec vytvořil v této době také řadu svých námětů v grafické podobě (s malými obměnami i případ litografie Ikaros, 1977). Vysokou sběratelskou hodnotu prokazuje původ přímo z ateliéru, kde byl obraz až dosud v držení autorovy rodiny. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložen certifikát autenticity Galerie KODL.