Počátek 20. století byl pro větší část evropského světa přelomovým. Nejen společenský život, ale i ten umělecký získávaly na dosud nevídané dynamice a pro řadu autorů bylo toto období stěžejním. František Kaván, jeden ze základních pilířů své generace s kořeny v ateliéru Julia Mařáka na pražské Akademii, v tomto směru nebyl výjimkou. Roku 1900 totiž nejenže získal zlatou medaili a diplom na Světové výstavě v Paříži za obraz Podmrak, zakoupený Josefem Hlávkou, ale též se usadil v Železnici u Jičína, která měla na tvářnost jeho díla určující vliv. V malířově kurikulu představuje tento čas vrchol a pro jeho život i tvorbu šťastnou etapu. Představované plátno dokazuje v mnoha ohledech výjimečný Kavánův talent, s nímž se vyrovnal s nesnadnou a složitou úlohou, k jejímuž zvládnutí musel využít všech svých dovedností. Samotný krajinný výsek, který si k malbě zvolil, je totiž krajně složitý a členitý, a to jak z hlediska kompozičního, tak koloristického. Příroda kolem potůčku je velmi bujná a nalézá se v ní velké množství různorodých keřů, travin, stromů, květin, kamení a povrchů, které se v oku diváka spojují v přesvědčivý dojem. Vyniká hlavně v práci s barvou a světlem, díky němuž se zde především definice zelené rozevírá do širokého vějíře variant. Složitá kompozice založená na souběhu dvou diagonál svádí břehy i protékající potůček do jednoho bodu ve středu obrazové plochy a vnáší do výjevu princip nálady, který byl pro tuto generaci na konci století zásadním společným úběžníkem nejen v českých zemích. Kaván zde velmi originálně našel zcela osobité nástroje pro vyjádření reality a jejího ducha. Prezentováno ve vkusné dobové adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.