V rámci Švabinského tvorby zaujímá Žlutý slunečník (Léto), k němuž tvoří představované plátno studii, zásadní místo a oprávněně je dnes jedním z autorových nejznámějších prací. Obraz, jeho téma i celkové zpracování totiž stojí v ohnisku přerodu, který autorův styl v této době prodělal. Diskutován byl již nedlouho po svém vzniku, kdy se k němu vyjádřil kupř. F. X. Šalda a řada dalších komentátorů v návaznosti na členskou výstavu spolku Mánes konanou roku 1911. Na této výstavě obraz dokonce vévodil hlavnímu sálu vedle pláten dalších tvůrců spojených s nástupem modernismu na přelomu století. Pozornost a pozitivní ohlasy, které Žlutý slunečník (Léto) sklidil u výtvarné kritiky, vyniknou ještě více ve srovnání s tím, že starším členům Mánesa byla obecně vytýkána stagnace, a vlna silné kritiky se snesla i na práce zástupců mladé generace ze skupiny Osma, kteří byli vystaveni ve vedlejším sále. Jednalo se o onu známou výstavu, která vedla k odštěpení některých členů z mladší generace a dala vzniknout Skupině výtvarných umělců. Důležitost, kterou autor danému námětu sám přikládal, dokládá i náročný pracovní postup, který od první skici k definitivní kompozici čítal kolem patnácti známých, kreslených i olejových, studií. Vytvářel je v roce 1908, a to jak přímo v plenéru v Rajské zahradě na rozhraní Žižkova a Vinohrad, tak v ateliéru. Modelem k aktu byla podle dobového vyprávění nevidomá modelka Anna Parolková. Švabinský sám tento obraz později zařadil do „kypícího věku“ své tvorby, tedy do doby své umělecké zralosti a vrcholu životního elánu, kdy se fialová a modrá Chudého kraje proměnila v souzvuk kadmiově žluté, modré a zelené. Konkrétní barvy v tomto případě jistě nebyly použity samoúčelně a měly svou symbolickou povahu, stojící v osobitém dialogu s takřka „courbetovsky“ pojatým naturalismem. Přímé tematické odkazy ke starší malířské tradici francouzských realistů a impresionistů lze také hledat ve Švabinského snaze zasadit akademicky cítěný akt do plenérového rámce, jako to známe např. u Édouarda Maneta. Můžeme zde sledovat i jeden ze zásadních kroků, které o desetiletí později vedly k sérii dřevorytů Rajská sonáta, kde reálnou komponentu lidského fyzična propojil Švabinský se složkou snových exotických rájů, s návratem k prvotní podobě přírody. Tento princip posléze vyvrcholil ve slavném monumentálním, až barokně cítěném plátně Žně z konce dvacátých let. Při práci na Žlutém slunečníku (Létě) tak definitivně vykročil na uměleckou cestu k pozemskému životu a jeho plnosti, stojící v jasném protikladu k jeho dosavadním interiérovým kompozicím. Zajímavostí je, že ještě téhož roku, nebo o rok později, Švabinský na objednávku vytvořil repliku dané studie Česající se, a to pravděpodobně s přispěním svého švagra, malíře Rudolfa Vejrycha. Replika se později stala součástí slavných sbírek Jindřicha Waldese, posléze zdobila sbírky Národní galerie. Dílu Žlutý slunečník (Léto) věnoval podstatný prostor ve své monografii František Žákavec (Max Švabinský I, Praha 1933, str. 193–196) nebo Jana Orlíková (Max Švabinský, Ráj a mýtus, Praha 2001, str. 47–50). Představovanou malbu, tedy původní originální studii Česající se, doprovází bohatá výstavní historie (Souborná jubilejní výstava malířského a kreslířského díla, Slovanský ostrov, Praha, 1953, kat. č. 17; Max Švabinský 1873–1962, Souborná retrospektivní výstava, Kroměříž–Praha, 1973, kat. č. 25; Max Švabinský 1873–1962, Souborná výstava, Bratislava, 1974, kat. č. 16; Max Švabinský 1873–1962, Západočeská galerie, Plzeň, 1974, kat. č. 12; Muzeum Kroměřížska – Památník Maxe Švabinského, reinstalace stálé expozice, Kroměříž, 2003, kat. č. 45). Dílo, nacházející se až dosud v držení autorovy rodiny, bylo až do nedávné doby umístěno jako dlouhodobá zápůjčka v Památníku Maxe Švabinského v Kroměříži. Publikováno bylo také v malířově soupise díla (Z. Švabinská / V. Ševčík / M. Kuna: Max Švabinský, soupis kreslířského a malířského díla 1879–1916, Kroměříž, 2014, kat. č. 1018, repro. str. 248). Prezentováno ve vkusné dobové adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa.