Adolf Chwala, umělecky činný v průběhu takřka celé druhé poloviny 19. století, byl jedním z posledních žáků Maximiliána Haushofera na pražské Akademii a stál svým projevem na rozmezí romantické a realistické malby; jeho krajiny vždy byly jak v celkovém rozvrhu, tak v detailu komponované a jasně promyšlené – zároveň však nebyl zcela netečný vůči novým progresivním směrům plenérové malby. Představovaný obraz komprimuje většinu prvků charakteristických pro autorův výtvarný projev. Tradičně nevynechal monumentální skaliska v zadním plánu, s jistotou zachytil vodu a říční tok, do předního plánu situoval řadu solitérních balvanů i jiných detailů, ve středním plánu umístil i téměř neznatelnou ženskou postavu – to vše vložil do kontrastu atmosféry přicházející nebo odcházející bouře a prudkých slunečních paprsků. Na Chwalových plátnech se alpské náměty začaly objevovat čím dál častěji již od počátku šedesátých let a byly páteřním tématem celého jeho portfolia. Tento obraz lze bez pochyby označit za vysoce kvalitní a reprezentativní ukázku jeho tvorby. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.