Nesmírně jemná, harmonická a kompozičně kultivovaná práce Otakara Kubína, významného člena skupiny Osma a důležitého průkopníka českého modernismu, je jedním z působivých dokladů autorova celoživotního zájmu o přírodu a harmonii. Vedle charakteristického námětu provensálské krajiny se zátiší s čerstvě natrhaným lučním kvítím stalo umělci nosným tématem, k němuž se, poháněn touhou po nalezení rovnováhy a nadčasové krásy, od dvacátých let ve své tvorbě opakovaně vracel. Kompozičně vyvážený obraz s centrálním výjevem kytice ve skleněné váze je nadán pocity svěžesti a pomíjivosti života. Neurčité pozadí, citlivé tahy štětce, rozvážná volba teplých a studených barevných valérů vytvářejících jemné, ale působivé kontrasty, a celková vyváženost a ušlechtilost kompozice propůjčují této malbě dojem jisté nečasovosti. Obraz byl publikován a reprodukován v soupisu autorova díla (J. Siblík: Otakar Kubín – Coubine. Soupis obrazů malovaných v padesátých letech v Československu, Praha 1999, číslo 51 soupisu za rok 1957, repro. příloha X). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] V tomto díle se Otakaru Kubínovi – Coubine dokonale podařilo zachytit křehké kouzlo květinového zátiší, kouzlo, díky němuž nám květy zjevují tajemnost své existence. […]“).