Podmanivý velkoformátový olej nezpochybnitelného galerijního i sběratelského významu představuje vyzrálou tvorbu jednoho z nejváženějších malířů českého poválečného umění, Karla Černého. Otevírá se v něm před námi pohled na jedno z oblíbených pražských panoramat, Karlův most se Staroměstskou mosteckou věží, za níž dále pokračuje směrem k bývalé Staroměstské vodárně a Národnímu divadlu. U vzdáleného horizontu se pak vpravo tyčí kouřící komíny smíchovských továren. Karel Černý obraz namaloval již poučen svou pařížskou zkušeností, která jej uvedla na cestu osobitého malířského projevu spojujícího avantgardní proudy (především fauvismus a kubismus) se stylizovaným primitivismem podníceným zájmem o lidové umění. Padesátá léta však pro Černého znamenala velmi náročné období, v němž jej svazoval zákaz vystavování a minimum zakázek – útočiště hledal právě v krajině, ať už městské, či venkovské, která mu poskytovala hledaný klid a rovnováhu. Konkrétně pohledy na pražskou či pařížskou řeku s jejich četnými mosty zpracovával už od roku 1944, okouzlen škálou modří na vodní hladině, jež splývala s nebem pokrytým oblaky. Vltavu či Seinu v různých variacích lemovala nábřeží, někdy prázdná, někdy oživená stromovím, podél nichž pluly osamělé loďky. V předloženém plátně nicméně autor nechal rozjasněnou hladinu vyznít v její klidné kráse, nerušené cizími objekty, jen odrazem jedné z pražských dominant. Karlův most jej dokonce zaujal natolik, že se k němu v roce 1954 vrátil ještě dvakrát, byť v menších formátech, s nimiž se prezentoval i na výstavách v Praze, Liberci, Olomouci, Lounech, Pardubicích či Zlíně (tehdejším Gottwaldově). K jeho zpracování Černý přistoupil velmi moderně a jeho symetričnost se stala zásadním kompozičním prvkem, násobícím harmonické vyznění celé scény. Díky uvolněné, avšak precizní obrysové malbě, zářivým barvám a světelné režii neztrácí nic ze své přitažlivosti ani po dlouhém zkoumání. Přestože se Karel Černý zhostil nelehkého úkolu zobrazit jednu z nejznámějších českých památek, učinil tak s pozoruhodným osobním zaujetím a radostí z tvorby, jež z obrazu činí výjimečný vizuální zážitek. Dílo je publikováno a reprodukováno v autorově soupisu (V. Lahoda: Karel Černý 1910–1960, Barva a existence, Praha 2003, kat. č. 199, str. 75 a 202) a monografii (Z. Hlaváček: Karel Černý, malířské dílo, Praha 1958, nestr.). Na slepém rámu se nachází signatura a autorský přípis s názvem díla i datací. Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Černého Karlův most je velkorysé, monumentální dílo, naprosto ojedinělé v tehdejším českém malířství, které propojilo autorovy fauvistické, senzitivní zkušenosti s existenciální tíží, aniž by pominulo množství podrobností, jako jsou kouřící komíny smíchovských továren. Černý se stal hlavním zástupcem nového realismu, v němž se propojily nosné směry předválečné modernistické malby. Posuzujeme-li jej z autorovy práce padesátých let, jde o jeho nejvýznamnější obraz. […]“).