Adolf Chwala, autor, jehož dílo za poslední dekádu prodělalo pravou renesanci zájmu sběratelské i odborné obce, byl krajinářem druhé poloviny 19. století, stojícím na pomezí romantické a realistické malby reflektující i nové progresivní dobové výtvarné směry. Jeho projev i nadále vycházel z principů komponované krajinomalby s prvky rakouského plenérismu, impresionismu a barbizonských mistrů. Prostřednictvím představovaného plátna se zde Chwala ukazuje jako opravdový mistr podmanivých horských scén, k nimž hledal inspiraci v rakouských či Bavorských Alpách – ty pro něj, podobně jako pro ostatní žáky Maximiliána Haushofera, byly pokladnicí podnětů. Celková kompozice je složena z několika odstupňovaných obrazových plánů působících jako divadelní kulisy, které rafinovaně evokují dojem prostorové hloubky. Jednotlivé plány se liší stupněm propracovanosti, přičemž ten první, zcela v popředí, nese charakteristický malířův rukopis plný drobnopisných detailů, pointovaných v pro autora typické postavě ženy odcházející v prudkém slunci po cestě v dál. Tento obraz lze bez pochyby označit za vysoce kvalitní a reprezentativní ukázku Chwalovy zralé tvorby. Prezentováno ve vkusné dobové adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.