Toto dílo, charakteristické pro Šímův tvůrčí přístup a styl vycházející z jednoho ze Čtyř kvartetů básníka Thomase Stearnse Eliota s názvem The Dry Salvages, je pozoruhodným spojením literatury a výtvarného umění. I když může přípis Les Trois Glorieuses evokovat historické události červencové revoluce ve Francii v roce 1830, ve skutečnosti se jedná o odkaz na místo z Eliotova mládí – The Dry Salvages (Místo spásy). Jedná se o označení riskantního území skal s majákem na severovýchodním pobřeží mysu Ann v americkém státě Massachusetts, jež bylo důvodem tragického ztroskotání mnoha lodí. Josef Šíma, inspirován tímto místem, převádí svou interpretaci do vlastního tvarosloví, které začalo v jeho tvorbě vystupovat od druhé poloviny třicátých let. Souvislost s tragickým místem Eliotova dospívání akcentuje i malá loďka, která nepříznivě ke skalnatému útvaru směruje. Umělec ve svém díle využívá svoji osobitou geometrickou stylizaci a abstrahované formy, kdy mu skály zdařile evokovaly obraz krystalu stojícího na hraně nebo dutých zubů. K této básni provedl zřejmě ještě několik kreseb, přičemž jedna z nich byla otištěna v autorově monografii od Františka Šmejkala (Josef Šíma, Praha 1988: Trois Glorieuses, komb. tech. (akvarel, kvaš) na papíře, 1945, 35,4 × 45 cm, Moravská galerie v Brně, B 7380, obr. 258). Tato kresba tedy výrazně obohacuje naši znalost tvorby Josefa Šímy a je svědectvím jeho schopnosti převádět osobní zážitky a vnímání do výtvarného projevu. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Pojmenování Místo spásy pochází z francouzského ‚les trois sauvages‘, tedy tři divoši. Eliot ostatně v poznámce ke svému rukopisu požadoval pro anglické slovo ‚salvages‘ francouzskou výslovnost tohoto jména. Eliot jednoznačně psal: ‚A rozeklaná skála v nepokojných vodách, zahalovaná mlhami, oplachovaná vlnami, je za klidného dne jen pamětihodnost, za příznivého počasí je to vždy orientační bod k řízení plavby; ale v zachmuřeném období či v náhlé lítici je tím, co byla vždycky.‘ […]“).