Reprezentativní, volně abstrahované zátiší brněnského modernisty a významného představitele třetí poválečné vlny kubismu, který původně vyšel z Hynaisova ateliéru na pražské Akademii. Přestože mu revolta tehdejšího umění byla cizí, dobře znal své spolužáky z ročníku – silnou zakladatelskou generaci české moderny – Bohumila Kubištu, Antonína Procházku či Vincence Beneše, a připojil se po zralé úvaze k proudu lyrického kubismu, který byl v meziválečném období velmi oblíbený. Velkým inspiračním vzorem těmto umělcům nebyl nikdo jiný než Emil Filla, který kubistické tvarosloví neúnavně přetvářel a inovoval. Konec dvacátých let a léta třicátá byla z hlediska kvality Králových děl nejpřínosnějším a nejplodnějším obdobím. Zkoumání a hledání vlastního uchopení lyrického kubismu se projevilo na řadě rozličných zátiší, tu směřujících spíše k abstrahované ploše, tu více organizovaných linií a tu závislých na hmotě a objemu, nicméně vždy mimořádně kultivovaných a poetických. Předložený obraz, který v literatuře a na výstavách často figuruje pod různými názvy jako Zátiší s klavírem, Zátiší s lulkou, Zátiší s fajfkou či Zátiší s dýmkou, představuje jednu z nejčistších poloh poválečného kubismu a neoklasicismu. Král dominantní úlohu přisoudil linii, jež vnitřně provazuje celou kompozici, a stejný význam přikládá vyvážené harmonické barevnosti, kterou omezil na tři základní, něžně podané pastelové tóny: zelený, modrý a růžový. Díky krajnímu zjednodušení zcela potlačil iluzi prostoru, jejíž absence celou kompozici stmeluje v uzavřený malířský celek, vytvářející neobyčejně sofistikovaný obraz. Dílo bylo mnohokrát vystaveno, poprvé na autorově retrospektivě v roce 1945 v Zemském muzeu – Domě umění města Brna 22. 9. – 21. 10. 1945 (kat. č. 39), a dále následujícího roku v Praze (Jaroslav Král, SVU Mánes, Praha, 29. 3. – 19. 4. 1946, kat. č. 31). Později například v roce 1957 v Domě umění města Brna (Jaroslav Král: Výstava k patnáctému výročí úmrtí, 3. 2. – 10. 3. 1957, kat. č. 83) či v letech 1964 a 1989 tamtéž (Jaroslav Král: Životní dílo, 6. 5. – 28. 6. 1964, kat. č. 68; Jaroslav Král (1883–1942): Obrazy a kresby, 14. 2. – 19. 3. 1989, kat. č. 63). Je rovněž zmíněno a reprodukováno v autorově monografii (M. Macharáčková: Jaroslav Král, Praha 2014, str. 149 a č. soupisu 397, str. 346). Jedná se o vynikající práci mimořádné sběratelské hodnoty, kterou ještě umocňuje původ přímo z autorovy pozůstalosti. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Předložené ‚Zátiší s klavírem‘ je dílem, jež ve svém tvarovém purismu a silném poetickém náboji reprezentuje Králův vrcholný lyricko-kubistický styl, jehož osobitost je zřejmá i v evropských souvislostech. […]“).