Ivan Gruber byl žákem Miloslava Holého na pražské Akademii, kde byl v úzkém kontaktu se spolužáky Františkem Ronovským a Otakarem Synáčkem, s nimiž také od začátku šedesátých let působil v rámci tvůrčí skupiny Etapa, jejíž členové se snažili skloubit výtvarné prostředky s poezií a dát tím najevo pocity člověka. Gruber již v rané tvorbě projevoval cit pro vyjádření atmosféry, jejích proměn a jemnosti. Zásadním prvkem jeho výrazu vždy byla schopnost vystihnout tajemství, které krajina skrývá a neodhaluje každému. Postupně v jeho díle převládla poezie a magičnost s motivy mnohdy blízkými kupř. Marcu Chagallovi. Představované plátno jak svým názvem, tak celkovým působením patří právě do této sféry. Typické je pro ni zdůraznění základních bodů kompozice, které se zde záměrně vznášejí v lehce zamženém a znejasněném prostředí. Dívka, která může být chápána také jako múza pohybující se mimo čas i prostor, se zde noří do své zasněnosti. Zároveň je však její pohyb dynamický a její přítomnost je jen těžko uchopitelná. Při konzultacích posouzeno Mgr. M. Dospělem, Ph.D., a PhDr. J. Machalickým.