Ve všech ohledech mimořádné plátno Monte Carlo, jež bylo od svého vzniku uchováváno ve sbírce významného československého architekta, lze považovat za velký objev v rané artificielistické tvorbě Toyen. Dosud bylo známo pouze z drobných zmínek v literatuře a vystaveno bylo pouze jedenkrát, bezprostředně po svém dokončení, než našlo nového majitele. Toyen jej vytvořila krátce po svém příjezdu do Paříže, kam se s Jindřichem Štyrským rozhodla přestěhovat na podzim roku 1925. Tou dobou byli tamní avantgardní umělci okouzleni geometrizujícím výtvarným jazykem čerpajícím z tradice syntetického kubismu, Toyen si k němu však jen stěží hledala cestu a věnovala se raději naivistickým figurálním obrázkům, podléhajícím ještě stále trvajícímu vlivu Henriho Rousseaua. Společně se Štyrským však vnímala vývoj pařížského moderního malířství, jemuž imponoval jak surrealismus, tak abstrakce. Reagovali na něj komorní výstavou, uspořádanou mezi 5. a 20. říjnem 1926 ve svém ateliéru na adrese 51 Rue Barbès ve čtvrti Montrouge, na níž společně prezentovali několik svých obrazů. Právě tento moment někdy bývá spojován se zrodem artificielismu, nového malířského směru, neboť výstavu údajně uvedli jedinou větou, a sice „Artificielismus je ztotožnění básníka a malíře.“ Na tuto iniciační událost navázali krátce poté svou první oficiální, veřejnou výstavou artificielismu v Galerie d‘art contemporain (27. 11. – 10. 12. 1926), na níž Toyen vedle Štyrského představila jednatřicet prací z let 1925 a 1926. Mezi nimi mohli návštěvníci zhlédnout i Monte Carlo a dalších pár unikátních pláten, v nichž autorka na chvíli opustila figuraci, přijala redukovanou geometrizující formu a přizpůsobila si ji pomocí své velmi osobní zkušenosti s československým poetismem. Poprvé tak učinila v hravém, čistě abstraktním oleji Jarmark z roku 1925, záhy se však přece jen začaly do jejích prací opět vkrádat figurativní prvky jako staré vzpomínky do popředí mysli. Evidentní je to ve slavných obrazech zachycujících různé druhy zábavy, např. v Potápěčích či Pikové dámě (oba z roku 1926), a nejinak tomu je i v předloženém Monte Carlu. V jeho středu se nachází zlomek rulety, po jehož stranách lze identifikovat tři řady pečlivě ztvárněných balustrád, které jako by odkazovaly ke konkrétnímu kasinu, do nějž mohli Toyen se Štyrským zavítat během své cesty do Monte Carla v lednu 1925. Olej se kromě toho vyznačuje typickým tlumeným koloritem a bravurně provedenými subtilními strukturami, nezaměnitelnými v autorčině malířském projevu. Toto velmi krátké, abstraktní či poloabstraktní období umělkyně brzy opustila, aby mohla plně rozvinout své ryze artificielistické práce, prostoupené imaginativními krajinami. O to spíše lze obrazy z této výtvarné etapy Toyen považovat za bezprostřední vhled do jejího uměleckého vývoje a představují opravdu raritní sběratelskou příležitost. Plátno bylo vystaveno již krátce po svém vzniku roku 1926 na zmiňované výstavě Toyen a Jindřicha Štyrského v Galerie d‘art contemporain (Paříž, 27. 11. – 10. 12. 1926, kat. č. 21). Prvním majitelem díla byl významný československý puristický architekt Jan Zázvorka starší, jenž jej získal přímo od Toyen. Od té doby bylo uchováváno v jeho sbírce. Vysokou sběratelskou i galerijní hodnotu díla umocňuje jeho vzácná adjustace do původního autorčina rámu. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Obraz, který je skvělou ukázkou artificielistického způsobu znázornění, je původním příspěvkem do evropského avantgardního malířství dvacátých let. Má stejnou kvalitu jako významná díla zahraničních autorů, vznikající v Paříži ve stejných letech. […] Po dlouhé době jde o objev obrazu, který by mohl být zavěšen v kterékoli světové sbírce meziválečného umění. […]“).