Ve své recentní tvorbě Ondřej Basjuk reflektuje otázky spojené se zánikem světa a kontempluje nad tím, co po nás jako lidstvu zůstane. Vědom si sociálně-politických a klimatických nesnází, kterým čelíme, sahá po anti-utopických, fiktivních a lehce ironizujících způsobech sebevyjádření. Jeho plátna typicky chladné barevnosti s častými prvky v odstínech šedé se stávají postapokalyptickými krajinami, v nichž autor kombinuje plošnost s perspektivně a plasticky vyvedenými detaily. V předloženém díle se nám jako fantom zjevuje čekanka obecná v rozpuku, deroucí se ze spár chodníku a rostoucí podél zdi, jako by za ni chtěla nakouknout. Čekanka může pro svou vytrvalost a schopnost odolat jakýmkoliv podmínkám v divákovi vzbuzovat mnoho otázek o svém symbolickém významu. Je snad betonové městské zákoutí metaforou pro lidskou existenci, skrz niž si příroda cestu vždycky najde? Dílo pochází přímo z autorova ateliéru.