Moderně uchopená práce reprezentuje plné pracovní nasazení i talent umělce, který byl ve druhé polovině dvacátých let na jednom z tvůrčích vrcholů. Ostatně rok 1927 bývá hodnocen jako umělecky nejúspěšnější v tvorbě Emila Filly z celých dvacátých let. Dařilo se mu po výstavní stránce, na valné hromadě SVU Mánes byl zvolen členem spolkového výboru, a stal se tak jednou z vůdčích osobností meziválečného uměleckého světa v Československu. Chválou nešetřili ani jeho kritičtí odpůrci z řad avantgardy. A přestože se soustředil téměř výlučně na motiv zátiší, byl schopen rozšířit svůj výrazový rejstřík do té míry, jako by v něm žilo několik různých malířů současně. Mnohem více se ponořil do vnitřní výstavby předmětů na obraze, rozvíjel teoretické spekulace o prostoru a roli pohledového pole při vnímání díla. Rovněž zúročil nabyté zkušenosti z předchozích let; stále mu byla blízká historická a žánrová malba, k níž přilnul během holandského exilu a nikdy ji zcela neopustil. Již tam si zapisoval oblíbené umělce manýristické a barokní malby a i v českém umění si vysoce cenil některých výtvarníků. Předložený obraz tak můžeme nepochybně spojit s předním realistou 19. století Karlem Purkyně, který se stejně jako Filla s oblibou zabýval motivem loveckých zátiší. Filla v tomto plátně vytváří aluzi na historickou scénu, která minulost nekopíruje ani trpně nenapodobuje, nýbrž je strůjcem autonomního uměleckého počinu. Kompozici poskládal ze tří objektů volně rozmístěných po ploše obrazu, přičemž ke každému z nich přistoupil individuálně. Prvním z nich je téměř realisticky ztvárněný domácí opeřenec zavěšený vzhůru nohama, který na sebe poutá velkou část pozornosti. Jeho pravou část pod křídlem tvoří rafinovaně umístěný červený útvar kopírující tělo, vyšrafovaný bílou linkou naznačující buď již chybějící část ptačího trupu, nebo doplňující pozadí. Druhý realistický motiv se nachází na pravé straně a je jím zelený artyčok, což byl Fillův dlouhodobě oblíbený a opakující se motiv. Třetím předmětem je pak neforemná hmota láhve, která je rovněž narušena částí pozadí. Filla těmito důmyslně prostupujícími barevnými poli rozvedl své představy o svobodném zacházení s prostorem a definoval tím vlastní pojetí imaginativního kubismu, které se zakládá na prolnutí reálných, nekubizovaných prvků a abstraktních plánů. Geometrické členění pozadí zároveň včleňuje tyto konkrétní předměty z jasně definovaného prostoru do více abstrahovaných dimenzí, což vnáší do díla dramatické napětí. Obraz má na rubu nečitelné razítko z Mánesa (pravděpodobně byl vystaven na některé z členských výstav SVU Mánes). Na slepém rámu se nacházejí razítka sbírky dr. Bohuslava Brouka (kat. č. 89) a dr. Jaroslava Borovičky. Významná pražská sbírka. Autenticitu práce ověřila Filla Foundation a obraz bude uveden v připravovaném soupisu díla. Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a Mgr T. Donné. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Filla ke své starší kubistické zkušenosti již přistupoval velmi volně, důležité se mu stalo znázornění jako takové, v němž vedl dialog mezi ‚obrazovým‘ a ‚ornamentálním‘ pólem, uplatní-li se dobové pojmosloví, jenž před ním otevřel nebývalou tvůrčí svobodu. […]“).