Janečkova reprezentativní a zároveň meditativně laděná práce pochází z důležitého roku, ve kterém oslavil – již jako všestranně uznávaný výtvarník – významné padesátileté jubileum, které zapříčinilo určité zhodnocení a ustálení jeho dosavadní tvorby. Od jejích začátků pudově tíhl k přírodě a nořil se do ní v plném okouzlení. Tvořil v širokém motivickém rozpětí a jednotlivé cykly a témata se v určitých časových úsecích prostupovaly a proplétaly. Od konce padesátých let se však ještě více obrátil k základním životním konstantám, vyjadřoval se častěji v příměrech a nadčasových znacích, v nichž hledal počátky našeho bytí. Jedním z jeho ikonografických symbolů, který asi nejplněji odráží Janečkův vztah k přírodě, bylo znamení ptáčka, bytosti, kterou mohl ztvárňovat jak ve vegetativních motivech, tak i ve více hloubavých, často abstrahovaných obrazech, které přinášely naléhavější obsah, jak ostatně dokládá i předložené dílo s černým opeřencem v hlavní roli, jehož silueta se vznáší v oblacích. Vnitřní bohatost a zároveň křehkost celého výjevu je umocněna velice promyšlenou strukturou znázorňující skálu či snad povrch planety ve vesmíru v pravé spodní části obrazu, která je bezpochyby reakcí na informelní tendence v tehdejším českém umění. Harmonizujícím prvkem je pak jakési zjemňující světelné sfumato prostupující celým obrazem, které převádí kompozici do roviny magického výjevu vnímaného clonou snu. Práce je uvedena v autorově soupise díla pod stejným názvem a číslem 4073. Dle údaje na rubu plátna byla v roce 1972 vystavena v John Carter Galleries v Austinu s kat. č. 3. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Ing. T. Janečkem, autorovým synem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.