Lyrická, výjimečně zdařilá a kompozičně naprosto nezaměnitelná abstrakce v evropském prostředí uznávaného umělce Josefa Šímy pochází z autorova vrcholného výtvarného období, kdy jako člen skupiny Le Grand Jeu (Vysoká hra) plně rozvinul svoji jedinečnou vizi světa. Šíma v této době vytvořil celou řadu kreseb a obrazů, v nichž na základě hlubokého smyslového prožitku dospěl ke znázornění přírody transformované do jakési nehmotné snové imaginace. V roce 1929 umělec rozvíjel v okolí francouzského Brie své „utržené“ krajiny volně plující prostorem. Za účelem postižení zamýšlené spontánnosti i lehké improvizace při zachování malířské citlivosti a křehkosti se uchýlil k jemné technice tušové kresby. Tato vysoce sensuální kresba odráží autorův mimořádný zájem o napětí uvolněné hmoty levitující mezi nebem a zemí, jež ztratila svou konzistenci a stala se pouhou všudypřítomnou energií. Navzájem se prostupující útržkovité útvary, do nichž byla zakomponována dvě plující fragmentární těla a náznak domku, svědčí o Šímově mimořádné snaze po vyjádření celku světa v jeho kosmické jednotě i jeho přístupu k realitě, zbavené popisnosti a zredukované na několik základních znaků. Kresba byla vystavena na Jubilejní výstavě Umělecké besedy v Obecním domě (28. 4. – 25. 7. 1933, kat. č. 360), což potvrzuje přípis („Jubilejní výstava UB 1863–1933, kat. č. 360“) na rubu. Hodnotu díla dále zvyšuje razítko Galerie Heythum, galerie zaměřené na mladé umělce, již provozoval architekt a scénograf, spoluzakladatel Osvobozeného divadla a člen Devětsilu Antonín Heythum. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Josef Šíma v roce 1929 uskutečnil několik velmi uvolněných, jednoduchých tušových kreseb, ve kterých předvedl své mimořádné kresebné mistrovství, jež spočívalo ve vysoké kvalitě jeho zdánlivě přirozeného, avšak kultivovaného a promyšleného tahu, jímž dokázal vyjádřit své kosmogonické představy. […]“).