Meditativní olej z Janouškova plodného tvůrčího období roku 1933 prezentuje svého autora jako mistra dynamického surrealismu poloviny třicátých let. Zatímco u většiny českých umělců vliv stylu čerpajícího výtvarné podněty z lidského podvědomí upevnila až výstava Poesie 1932, Janoušek se touto cestou ve svých dílech vydal už na přelomu dvacátých a třicátých let. Surrealismus se pro něj stal nejpřirozenějším vyjádřením sebe sama, jeho poznáním i prožitkem. V lyrickém plátně Interiér s lampou, vynikajícím měkkou světelností a splývavou kresbou, zachycuje beztvaré objekty či bytosti, jejichž identita i význam jsou mnohoznačné, neustále se proměňují a vyvíjejí. Nejvýstižněji Janouškův vesmír popsal Jindřich Chalupecký v autorově monografii na str. 103: „Vše je ve všem, vše může být vším, […]. Příroda volně prochází člověkem i jeho věcmi, depersonalizuje ho, činí ho jedním ze svých mnoha utváření.“ Lampa v předloženém oleji tak může připomínat jen těžce identifikovatelné plazmatické prvky z o rok starší Větrné krajiny III (1932), volně se vznášející nad rozlehlou pustou krajinou. Interiér s lampou oproti tomu diváka zve do zákoutí jasně osvětleného pokoje, v němž svítidlo působí jako symbol bezpečí, odhánějící všechny zlé tvory pryč – možná ty zlé tvory, kteří se později vkradli do Janouškova světa, a jeho dílo pohltil neklid a drama. Máme tak příležitost potěšit se optimističtěji laděnou tvorbou malíře, který se namísto českými surrealisty oblíbeného poetismu a artificialismu nechal ovlivnit spíše expresionismem. Dospěl tak k vlastní, zcela nezávislé podobě surrealismu, jež se bohužel dlouho nesetkala s přijetím – velmi nevybíravě se proti Janouškově práci vyjadřoval například Josef Čapek, který mu mezi jinými vyčítal jeho racionalitu a statičnost. Oporu však Janoušek brzy našel v Jaromíru Pečírkovi, který o něm psal v dobovém tisku, např. v Prager Presse či ve Volných směrech, a častokrát s ním spolupracoval, nebo v Jindřichu Chalupeckém, předním teoretikovi umění a budoucím autorovi jeho monografie. Tomu učaroval právě Interiér s lampou, když jej v roce 1933 spatřil na členské výstavě v Mánesu, a okomentoval jej jako „jediný opravdový surrealismus na Mánesu a také první“. (J. Chalupecký: František Janoušek, Praha 1991, str. 152) Tento vynikající obraz galerijní kvality lze tedy bez váhání označit za jedno z nejvýznamnějších děl Františka Janouška, která se dosud na českém aukčním trhu objevila. Obraz byl opakovaně prezentován na autorových samostatných výstavách. Poprvé roku 1933 v Mánesu (19. 10. – 26. 11. 1933), poté na stejném místě v roce 1947 (František Janoušek, Posmrtná výstava malířského díla, SVU Mánes, Praha, prosinec 1947, kat. č. 62), v Galerii středočeského kraje (František Janoušek 1890–1943, Malířské dílo, Zámek Nelahozeves, 21. 8. – 31. 10. 1965, kat. č. 46), v Mánesu roku 1966 (František Janoušek, Malířské dílo, Praha, 18. 1. – 13. 2. 1966, kat. č. 15), v Domě umění města Brna (František Janoušek, Obrazy a kresby 1929–1942, Brno, 21. 5. – 30. 6. 1985, kat. č. 36), v Mánesu roku 1991 (František Janoušek, Obrazy a kresby 1890–1943, Praha, 19. 11. 1991 – 1. 1. 1992, kat. č. 36), nebo dokonce v italském Miláně (František Janoušek, Opere scelte 1933–1942, Galleria Schwarz, 10. 8. – 25. 9. 1969, kat. č. 3). Plátno má dle malířova lístkového katalogu číslo 108/24, pochází z rodiny autora a bude zařazeno do chystaného soupisu díla v připravované monografii Mgr. E. Vele. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Je skvělé, že můžeme barevně vidět významný obraz Františka Janouška, který jsme dosud poznali pouze z černobílé reprodukce. Ukazuje na jeho malířskou vytříbenost, jež skloubila útvary vyznačující se silnou plastičností a jemné proplétající se linie. Janouškovi se svět proměnil v biomorfní změť, která má svůj vnitřní život, a nelze ji nijak jednoznačně pojmenovat. Šlo spíše o poetické vize, které byly nejprve lyrické, později dostávaly tragickou podobu. […]“).