Meditativně laděná kompozice s autorovým oblíbeným motivem ptáčka spadá do vyzrálého období umělcovy tvorby a je výtečnou ukázkou jeho charakteristického malířského rukopisu. Sugestivní výjev zobrazuje pohled do bohatě barevné noční krajiny osvětlené dominantním magicky zářícím měsícem v úplňku, jenž vystupuje skrze větve břízek a jalovců stojících na vrcholku kopce. V kontrastu k realisticky vyvedeným stromům je užito působivé barevné sfumato, do nějž Janeček zahalil jak krajinu, tak oblohu a které nám malíře opět dokládá jako mistra kolorismu. Snovou atmosféru ještě podtrhuje přítomnost ptáčka takřka se dotýkajícího svým zobáčkem rtů postavy, z níž vidíme pouze profil tváře. Oba jsou vyobrazeni v bledých šedavých tónech navozujících dojem, že se zde snad setkávají jen jejich duše, mimo své tělesné schránky. Plátno nás tak zavádí na hranici snu a reality, kdy zůstává na každém jednotlivci, aby si určil, co je a co není skutečné. Obraz je uveden v autorově soupisu díla pod stejným názvem a číslem 9865. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Ing. T. Janečkem, autorovým synem.