Představovaná kresba je dílem předního světového zástupce secese, českého Pařížana a proslulého tvůrce nového stylu Alfonse Muchy, jenž zde v brilantním kresebném podání prokázal uměleckou úroveň svého zralého mistrovství spadajícího do období, kdy již v plném proudu probíhala práce na cyklu Slovanské epopeje. S ležérní nonšalancí usazená dívka, vyvažující svou spíše labilní pózu pažemi objímajícími kolena, je jen částečně zahalena do bravurně vymodelované draperie a zcela jasně vypovídá nejen o Muchově obdivu k ženské kráse, ale i o jeho nevšední práci se světlem a barvou, nesenou zde pouze kontrastem uhlu a bílé křídy, s akcentem červeně vyšité do kvítku vetknutého do dívčiných vlasů. Jedná se o, svého druhu, tradiční, dokonale zvládnutou akademickou studii, ve které autor zkoumal kompoziční možnosti, jak nejen věrně zachytit fyzickou podstatu lidského těla, ale jak mu také přiřadit určitý přesah, tzv. formuli patosu, jak ji představil již Aby Warburg na přelomu 19. a 20. století, tedy výtvarnou formu vyjadřující určité emoce na škále od smutku po výraz štěstí. Sepjatá kolena v obecně chápaném kánonu vyjadřují spíše první ze zmíněných emocí – podporuje to i fakt, že se podobným způsobem komponovaná postava vyskytuje i v rámci zmíněného cyklu Slovanské epopeje, konkrétně ve výjevu Petra Chelčického u Vodňan, kde vyjadřuje Muchův odmítavý postoj k válce. Představované dílo, které by sneslo i čistě alegorickou interpretaci spojenou s autorovou tvorbou z počátku století, se sice do Slovanské epopeje přímo nepromítlo, svědčí však o Muchově píli a neustálé snaze o myšlenkové vyjádření prostřednictvím lidského těla. Jedná se o práci vysoké výtvarné i sběratelské hodnoty. Při konzultacích posouzeno PhDr. Š. Leubnerovou a prof. R. Prahlem, CSc. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa.