Tento olej Muzika vytvořil v roce 1944 jako náčrt pro definitivu, kterou pod stejným názvem dokončil téhož roku (olej na plátně, 60 × 100 cm) a která je od šedesátých let součástí sbírek Galerie výtvarného umění v Ostravě (inv. č. O 467). Období, z nějž dílo pochází, navazuje jednak na úmrtí výrazných představitelů imaginativního umění, Jindřicha Štyrského a Františka Janouška, a jednak na válku a režim, pro nějž avantgardní umění platilo za zvrhlé. Muzika však patřil mezi ty avantgardní umělce, kteří se zákazu tvorby nepodřídili – možná proto, že právě imaginativní malba fungovala jako dokonalý prostředek k vyjádření nepochopitelných děsů válečné zkušenosti. Inspiraci pro soubor obrazů Z Českého ráje autor nacházel (jak název napovídá) mezi skalami v Českém ráji, jež ho svými tvary podněcovaly k hledání skrytých významů. Zpravidla v nich vyčetl ženské postavy, odolávající zubu času v prazvláštním bezčasí, jako by znavené statečně čekaly na konec války. Postava v předloženém obraze, stržena k zemi ve studené, opuštěné lunární krajině, jako by už dávno těmto útrapám podlehla. Sběratelskou hodnotu díla dokládá také jeho prezentování na autorově první poválečné výstavě (František Muzika: Výstava obrazů z posledních let, Galerie V. Hořejš, Praha, 31. 1. – 19. 2. 1946, kat. č. 35). Na rubu se nachází autorské číslo soupisu 630. Stav přiměřen stáří. Dílo pochází z významné pražské prvorepublikové sbírky. Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Obraz, který navazuje na hlavní představitele evropského surrealismu, má strhující poetickou atmosféru, je melancholickou meditací nad odcházejícím světem, zastoupeným ženským torzem. V rámci Muzikova díla má tento motiv zásadní význam. Drobný obraz shrnuje v kostce celek jeho tvorby. […]”).