Kytice křehkých sněhobílých konvalinek v pruhované vázičce reprezentuje Špálovo vrcholné období, ve kterém souběžně vytvářel jak velkoformátové krajinomalby z různých koutů republiky, tak i variace na ovocná a květinová zátiší. Poučen nejlepšími vzory evropské výtvarné scény, dokázal tyto motivy aranžovat v nekonečné řadě atraktivních kompozic. Špála si je bezpochyby nevybíral pouze proto, že se dobře prodávaly, ale květiny měl rád, chodil je nakupovat, pěstoval je na zahrádce a do svých obrazů je vybíral s mimořádnou péčí, jak dokládá i předložené dílo. Celý obraz se doslova topí v charakteristické modři, pro kterou Špála uplatnil hned čtyři druhy rukopisu: dynamický diagonální pro oblohu, ostrý strmý pro skály, horizontálně prohnutý pro řeku, a vertikální pro džbán. Znázornění drobných kvítků ponořených do zelených listů vytváří střed obrazu a silně kontrastuje s dramatickým modrým pozadím, které se téměř slévá v jeden celek s vázou stejné barvy. Obraz je uveden v autorově soupise pod číslem 710 v kroužku (E. Burget / R. Musil: Václav Špála, Soupis díla, Praha 2002, str. 75). Byl namalován 31. 5. 1933 a Špála si jej v soupise pro sebe popsal: „Konvalinky, malý džbánek, flekatě pruhovaný, pruhy dolů“. Jeho prvním majitelem byl pan Vydra, jak prozrazuje i poznámka na zadní straně: „Panu Vydrovi na památku přátelsky posílá V. Špála 20. 6. 1933“ a přípis: „konečně ty konvalinky posílám, jsou to letošní, vzadu je kus obrazu z Otavy“. Původně významná prvorepubliková sbírka. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Obraz je zajímavý i z hlediska stylového: ve Špálovi ožily jeho expresionistické počátky, jako by tah štětcem pro něj znamenal okamžik života. […]“).