Něžně působící sochařské dílo vyhledávaného umělce a zakládajícího člena skupiny Tvrdohlaví Stefana Milkova bylo původně vytvořeno na zakázku autorova kamaráda – herce z Divadla Husa na provázku, jenž chtěl vytvořit sochu, která by sloužila i jako lampa pro jeho manželku. Milkovův přístup je zde postmoderní, avšak je v něm skryt také obdiv ke klasickému modernímu sochařství první poloviny 20. století. Autor, proslulý svým ironickým jazykem, se v tomto díle nezříká svého respektu k archetypálním symbolům, často asociovaným se vzdálenými neevropskými kulturami. Hladké a velmi elegantní linie sousoší dokazují umělcovu dlouholetou sochařskou zkušenost, jež byla obohacena také vzděláním na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti a následně na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Milkovovo dílo je prominentně zastoupeno v řadě význačných českých i zahraničních sbírek jak státních, tak soukromých, což svědčí o jeho důležitém postavení jakožto reprezentanta současného českého sochařství. Jedná se o druhý a zároveň poslední odlitek. Dílo pochází přímo z ateliéru autora.