Významný český malíř Václava Jansa, krajinář, ilustrátor, brilantní akvarelista a jeden z nejvýznamnějších tvůrců zodpovědných za uchování staropražských zákoutí alespoň reprodukovaných na plátně či papíře, se zde prezentuje dílem, které může směle aspirovat na označení chef-d'oeuvre, a dá se předpokládat, že ho autor takto i koncipoval. Jedná se o monumentální práci, která mu poskytla možnost předvést kompletní repertoár jeho dovedností. Vedle schopností zručného krajináře a nedostižného portrétisty městských interiérů právě zde prokázal i zběhlost při zachycení figury. Zobrazena je zde babička stojící u umyvadla v zákoutí některého z pražských dvorků. Zajímavým momentem je mj. i to, že se nejedná o svého druhu spontánní momentku, ale aranžovaný výjev, kde zobrazená žena pózuje a hledí přímo na malíře. Obraz tak nese určité charakteristické prvky fotografického média. Výtvarná poloha blížící se projevu Jakuba Schikanedera tomuto autorovi přitakává nejen celkově nostalgickým vyzněním výjevu, ale i složitě rozklíčovatelnou symbolikou nesenou květináči umístěnými v levém dolním rohu. Od listopadu do prosince roku 1913, tedy přibližně pět měsíců po Jansově smrti, se v pražském Rudolfinu konala jeho posmrtná výstava. Vyšel k ní i velice lakonicky vedený seznam vystavených děl, která byla na výstavě též k zakoupení. Pod katalogovým číslem 59 zde figuruje olejomalba s označením Pražský dvorek a cenou 3 000 korun. Průměrná cena ostatních olejomaleb na této výstavě byla až o řád nižší, v rozmezí 100–400 korun. Pražský dvorek, byť zde nejsou uvedeny jeho rozměry, tak musel být dílem monumentálním, podobně jako je tomu u představovaného plátna. Malostranský dvorek navíc pochází přímo z autorovy pozůstalosti a na prodejní výstavě tak mohl být k dispozici. S velkou mírou pravděpodobnosti tedy lze předpokládat, že Malostranský dvorek a Pražský dvorek jsou týmž dílem. Při konzultacích posouzeno Mgr. M. Dospělem, Ph.D., a prof. J. Zeminou.