Vrcholné dílo ze sběratelsky ceněného a vyhledávaného období je nadmíru reprezentativním zástupcem Boštíkovy nezaměnitelné tvorby. Tento obdivuhodný autor se stal jedním ze zásadních reprezentantů českého výtvarného umění poválečných let, zasáhl ovšem do mnoha jiných odvětví české kultury, takže ho lze označit také za grafika, ilustrátora, typografa, restaurátora, výtvarného teoretika a básníka. Na počátku jeho abstraktní tvorby stála znakovost, poté se mu však plátno stalo vesmírem, do kterého se snažil soustředit rozptýlené síly. Zajímaly ho vnitřní energie malby, hledání silového pole, napětí mezi liniemi a osami, mezi tvary. Metafyzika malby a jejích principů se mu stala smyslem celoživotního hledání, vrcholícího v cyklech i solitérních plátnech. Plocha plátna pro něj byla prostorem téměř vědeckého bádání. Vedle třech důležitých obrazů z roku 1980, rozvádějících na motivu obdélníku vepsaného do kosočtverce až účinek prostorové enfilády, namaloval Boštík několik menších obrazů, jimž zřejmě přikládal značnou závažnost. Znamenaly pro něj totiž počátek jeho nové cesty, v rámci které se oprostil od předchozích cyklů geometricky členěných ploch, a začal zkoumat napětí vlnění. Mezi ně patří i předložené dílo. Rozvibrované linie začal modelovat měkkými odstíny a hledat vnitřní energii silového pole. S velkou jemností a mistrovským malířským umem provedená meditativní malba čtvercového formátu odráží umělcovo celoživotní uvažování o smyslu znázornění. Dílo bylo vystaveno v Galerii hlavního města Prahy na přelomu let 2010 a 2011 (Václav Boštík 1913…2005) a je barevně reprodukováno v autorově největší monografii (K. Srp: Václav Boštík, Praha 2011, kat. č. 353, str. 346). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Na pojetí vln Boštík zřetelně prohloubil rukopis, když rozvolnil jejich rozestupy, které se sdružovaly či rozšiřovaly, které byly zřetelnější, nebo se naopak vytrácely. Tímto pohybem se dostával pod práh nehmotnosti. Jemnost, jíž se Boštíkovy obrazy vyznačují, zde doprovázela až meditativní vnitřní reflexe, vyjádřená odstíny modré. Autor s motivem lineárního ‚vlnění‘ uskutečnil pouze několik obrazů v roce 1980. Obraz je skvělým vhledem do Boštíkových kosmogonických úvah, které se zvolna proměňovaly. […]“).