Představované dílo je pozoruhodnou prací nizozemského mistra na samém rozhraní renesance a manýrismu, který se kolem roku 1600 stal rozhodujícím proudem i na pražském dvoře císaře Rudolfa II. Tento artefakt má svou výtvarnou i sběratelskou hodnotu jako důkaz vysoké řemeslné úrovně i dílenské dobové praxe spočívající mj. v přejímání konkrétních kompozičních řešení, jejichž sledováním lze odhalit genezi a vývoj daného tématu či vazby a návaznosti mezi učiteli a jejich žáky. Z tohoto hlediska lze tuto konkrétní malbu zařadit do okruhu následovníků či žáků vlámského malíře Maertena de Vos. Výjev zachycuje i dnešnímu diváku blízkou scénu popsanou ve starozákonní knize Genesis, kde Adam a Eva pojedli ze stromu poznání dobrého a zlého. V umělecké zkratce jsou zde zachyceny hned dva okamžiky – prvním je akt svádění, kdy Eva podává Adamovi jablko poznání a svádí ho k prvnímu hříchu, druhým je uvědomění si své nahoty a zahalení fíkovým listem jako důkazem jejich hříchu a ztráty nevinnosti. Jedná se o jeden z vůbec nejčastěji zobrazovaných starozákonních motivů souvisejících s dějinami spásy jakožto ústředního úběžníku novozákonního sdělení. Renesanční umělci zase měli díky tomuto námětu příležitost zachytit pospolu ženský i mužský akt. Zvláštní důraz autor klade také na detailní zobrazení rostlin a zoologicky přesné zachycení rajské fauny, která má i svou zjevnou symboliku, tolik typickou právě pro nizozemské mistry pozdního středověku a raného novověku. Při konzultacích posouzeno PhDr. H. Seifertovou a PhDr. E. Fučíkovou, CSc.