Předkládané Zátiší představuje dosud neznámé dílo s pro autora spíše méně obvyklou tematikou, kterou však literatura, byť okrajově, též zmiňuje. Waldhauser, mj. žák Maximiliana Haushofera, byl dějinami umění ještě dlouho po smrti opomíjeným a až později postupně doceňovaným tvůrcem krajinomaleb, výjevů s historickou tematikou a žánrů. Nejraději maloval krajiny na malá prkénka od doutníků, která kupoval v Kutné Hoře v trafice u pana Krásy. V padesátých a šedesátých letech, tedy na sklonku úspěšně absolvovaných studií, kdy byl dosud ovlivněn sbírkami vídeňských obrazáren, také vytvářel pro bohatší pražské vrstvy kompozice laděné ve staromistrovském hávu, které maloval zpravidla na plátně a podepisoval se v plném znění svého jména – podobně jako je tomu i zde. Šťavnaté plody vinné révy, jablka, listy i pletený košík jsou tu aranžovány právě po vzoru starých mistrů a poukazují na žánrovou flexibilitu autora. Roku 1914 se v Rudolfinu konala pod záštitou Krasoumné jednoty aukce více než čtyř set Waldhauserových maleb z jeho pozůstalosti – pod kat. č. 293 zde figuruje položka s označením Rozsypané ovoce, kterou by vzhledem k ostatním okolnostem bylo možné s vysokou mírou pravděpodobnosti spojit právě s představovaným Zátiším. Rubová strana podkladové desky je navíc opatřena štítkem Krajské galerie Hradec Králové (O–552), Galerie Hradeckého kraje v Rychnově nad Kněžnou (O–922), štítkem s pozvánkou na výstavu děl Antonína Waldhausera v Umělecké Besedě (Praha, Alšova síň, 1935) a pozůstalostním razítkem Antonína Waldhausera-Lesodomského. Při konzultacích posouzeno PhDr. Š. Leubnerovou a prof. R. Prahlem, CSc.